Warning: Attempt to read property "post_excerpt" on null in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 392
Warning: Trying to access array offset on value of type bool in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 394
Warning: Attempt to read property "post_title" on null in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 394
Zřícenina hradu Edelštejn se nachází na skalnatém srázu jednoho z výběžků Příčného vrchu mezi městem Zlaté Hory a Heřmanovicemi v okrese Jeseník v Olomouckém kraji. Hrad sloužil k ochraně dolů na zlato a také k ochraně důležité obchodní cesty z Vratislavi na Moravu. Pozůstatky hradu jsou chráněny jako kulturní památka.
Historie
Hrad byl vybudován zřejmě ve druhé polovině 13. století, roku 1281 je uváděn v držení pánů z Linavy. Ti však odsud podnikali loupežné výpravy do vratislavského biskupství, a byli proto vyzváni Mikulášem Opavským k vydání hradu. Roku 1285 byl nakonec dobyt vratislavským biskupem Jindřichem IV. Kolem roku 1290 se stal součástí opavského knížectví.
Další zpráva pochází z roku 1339, z času sporů mezi Janem Lucemburským a opavským knížetem Mikulášem II. Mikuláš se na nějaký čas vzdal hradu, roku 1361 mu však Karel IV. sídlo vrátil.
Roku 1445 za neznámých okolností hrad vyhořel, byl však opraven opavským knížetem Bolkem Opolským, zvaným Heretik. Roku 1465 hrad postoupil Jiřímu z Poděbrad. Po roce 1465 se zde usadil posádka kališníků pod vedením Jana ze Žerotína. V roce 1467 ale hrad dobyl vratislavský biskup Jošt z Rožmberka a raději jej nechal pobořit, aby se ho kališníci znova nezmocnili. Matyáš Korvín hrad udělil roku 1474 do trvalého biskupského vlastnictví – v té době však již byl stejně ruinou.
Pověsti
Mezi lidmi se vyprávělo, že na hradě měli žít obři. Jedna verze pověsti vypráví, že byli lidožraví a nebezpeční, druhá verze je však označuje jako dobré bytosti. Takoví obři měli pomáhat chudým a brát bohatým. Proto je šlechtici neměli příliš v lásce a rozhlašovali, že jsou to lidožrouti. Jednoho dne však obři zmizeli neznámo kam. Pověst o nich ale zůstala a říká se, že každý, kdo přišel nepoctivě k penězům a ocitne se na Edelštejně, bude o své jmění brzy za nejasných okolností připraven.
Další pověst vypráví o velkém pokladu. Kdysi žil čeledín, který nesnášel svého pána, a začalo se mu honit hlavou, že by jej zabil – jakoby nešťastnou náhodou. Stále se však nemohl odhodlat, aby hrozný skutek vykonal. Jednoho dne se ale před ním zjevil tajemný lovec s pichlavýma očima a nabádal ho, aby pána zabil, že se mu za to bohatě odmění – dostane prý nejen věčný život, ale i hrad Edelštejn a zlato. Čeledín pak vystřelil po pánovi šíp a zabil jej.
Stal se z něj mocný pán Edelštejna a pomocí magické černé hůlky si vyzvedával z podzemí zlato. A věčný život – i to mu tajemný lovec splnil, ovšem za podmínky, že nenastane okamžik, kdy si bude sám přát zemřít.
Lidé nového pána neměli rádi, byl to intrikán a byl proslulý svojí nesnášenlivostí a zlobou. Jelikož i jeho začali brzy všichni nenávidět, stal se z něj nešťastný člověk. Byl se svým zlatem sám. Jednoho dne mrštil hůlku do hluboké rokliny a proklel den, kdy se mu tajemný lovec zjevil. Pochopil, že to byl sám ďábel. Tu se však země otevřela a tento pán se propadl do pekla. Zároveň zmizelo z hradu i zlato. Povídá se, že je ukryto pod troskami hradu. A věčný pokušitel, tajemný lovec, se tu má stále zjevovat. Pověst tedy radí každému, aby se vyvaroval zlých myšlenek, pokud prochází troskami Edelštejna.
