Národní památkový ústav (NPÚ) si letos připomíná 20 let své existence. Patří k nejvýznamnějším paměťovým institucím v Česku. Zároveň je největší příspěvkovou organizací Ministerstva kultury. Národní památkový ústav je odbornou organizací památkové péče, má statut výzkumné organizace a svojí činností přispívá k ochraně a obnově historických památek v České republice. Současně NPÚ spravuje a zpřístupňuje veřejnosti státní hrady, zámky a další významné památkové objekty, které jsou národním pokladem naší společnosti. O činnosti NPÚ jsme si povídali s jeho generální ředitelkou Naďou Goryczkovou.
Veřejnost vnímá NPÚ spíše jako správce veřejně přístupných hradů a zámků. Co veřejnost na první pohled nevidí, ale přitom je to pro NPÚ zásadní činnost?
Národní památkový ústav spravuje a zpřístupňuje veřejnosti přes stovku státních hradů, zámků a dalších památek, které patří k nejhodnotnějšímu hmotnému kulturnímu dědictví u nás. Většina z nich získala statut národní kulturní památky a několik patří ke světovému dědictví. Tyto památky nejen zpřístupňujeme veřejnosti, ale často zde nabízíme i speciální programy a aktivity, jako jsou projekt Po stopách šlechtických rodů nebo Hradozámecká noc, která každoročně na konci letních prázdnin představuje památky v netradiční době a s netradičním programem.
To, co možná na první pohled veřejnost nevnímá, ale přitom je to pro NPÚ zásadní činnost – je naplňování zákonné povinnosti odborné instituce památkové péče. NPÚ dokumentuje a eviduje památky na území celé České republiky, vede ústřední seznam kulturních památek a dohlíží na jejich obnovu, respektive nakládání s nimi bez rozdílu vlastnictví. Jedná se o každodenní metodickou pomoc odborných garantů a specialistů NPÚ. A musíme také vyzdvihnout vědu a výzkum. Naši odborníci se pravidelně zapojují do řady vědecko-výzkumných úkolů řešených v NPÚ případně ve spolupráci s dalšími výzkumnými organizacemi. Výsledky z vědy a výzkumu pomáhají prohloubit poznání o památkovém fondu a nalézt vhodné způsoby obnov specifických staveb a jedinečných materiálů.
NPÚ vznikl v roce 2003 sloučením Státního ústavu památkové péče a Státních památkových ústavů působících v krajích. Jak se za těch dvacet let změnila památková péče v ČR?
Zjednodušeně řečeno se česká památková péče stále hlásí k odkazu Aloise Riegla a Maxe Dvořáka. Principy definované před více než 100 lety jsou stále platné a aktuální. Základní přístup k ochraně a péči se tedy nezměnil, ale změnily se možnosti naplňování této ochrany a péče, ovlivněné řadou věcí – například vývojem technologií především v oblasti restaurování, které umožnují dokonalejší a k materii šetrnější přístup, nebo novými tématy a výzvami současné společnosti – klimatické změny, energetická krize, overtourism atd. atd. Na to vše musí reagovat i památková péče, aby uchovala památky a současně umožnila jejich rozvoj. A tím je zachránila pro budoucnost. Je to složitá a čím dál tím náročnější práce vyžadující komplexně vzdělaného, argumentačně vybaveného a komunikativně schopného odborníka.
Jak to vypadá s návštěvností památek v Česku? Vracíme se na počty před covidem?
Covidové restrikce se samozřejmě podepsaly i na návštěvnosti památek. V době, kdy hrady a zámky musely být zavřené, jsme se zaměřili na péči o ně. Prováděli jsme generální úklid – čistili jsme krovy a půdy od nánosu prachu, uklízeli sklepy a technické místnosti, věnovali jsme zvýšenou pozornost péči o zeleň a křoviny v parcích a zahradách. Připravovali jsme také nové prohlídkové trasy a expozice a pokračovali v údržbě a investičních akcích, které se v některých případech podařilo dokonce urychlit.
Před pandemií se návštěvnost pohybovala kolem pěti milionů lidí ročně. Nyní se zájem veřejnosti o památky opět zvyšuje a v roce 2022 státní hrady a zámky navštívilo celkem 3,8 milionu lidí. To je o půl milionu víc než v roce 2021. Na památky se vracejí hlavně domácí návštěvníci a turisté ze sousedních zemí. Lákají je mimořádné prohlídky a speciální program připravovaný například během Hradozámecké noci, která se koná napříč celou republikou a vedle státních památek zapojuje také objekty jiných vlastníků.
Péče o památky je určitě nákladná – jak je to s financováním jejich rekonstrukcí, oprav a údržbou? Do jaké míry zvládá pokrýt vybrané vstupné náklady na správu památek?
Národní památkový ústav je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Jeho provoz je tedy pokryt zčásti příspěvkem od státu a z velké části vlastními výnosy. Rozsáhlejší obnovy památek jsou možné díky dotačním programům Ministerstva kultury a Národní památkový ústav také úspěšně žádá o evropské dotační tituly. Právě v letošním roce dokončujeme několik velkých projektů obnovy realizovaných z Integrovaného regionálního operačního programu. Jsou to například rekonstrukce a zpřístupnění prostor starého a nového konventu kláštera Kladruby, obnova hradního paláce na Kunětického hoře, vybudování nové expozice a zázemí na hradě Karlštejn, obnova a otevření nového prohlídkového okruhu v klášteře Plasy a v neposlední řadě náročná obnova zámku v Telči.
Kvůli nárůstu cen energií a dalších vstupů – muselo se letos zdražovat vstupné na hrady a zámky?
Skokový nárůst cen energií ovlivnil i hospodaření naší instituce. Zaměřili jsme se na úsporná opatření, ale to zdaleka nestačilo. Vzrostlé náklady na provoz památek jsme byli nuceni v loňském roce řešit úpravou vstupného. Letos jsme nezdražovali a věříme, že náklady pokryjeme zvýšeným zájmem ze strany návštěvníků a také díky pokračujícím provozním úsporám. Naopak jsme pro letošní rok snížili vstupné pro děti na 30% ceny základního vstupného. Věřím, že to bude motivační hlavně pro rodiny s dětmi.
Co je podle vás letošním největším lákadlem pro návštěvníky? Kam byste je pozvala během letních prázdnin?
Jak už jsem uvedla, veřejnosti zpřístupňujeme víc než sto památek. Jsou mezi nimi ikonické hrady a zámky, ale i objekty, které dosud stály na okraji zájmu veřejnosti, a díky obnovám a novým prohlídkovým trasám se snažíme zviditelnit i tato místa. Příkladem mohou být zámky Uherčice na jižní Moravě a Červené Poříčí v Plzeňském kraji, na severu Moravy pak hrad Šternberk nebo vila Stiassni v Brně. Zapomenout nesmím ani na kláštery Kladruby a Plasy, kde letos otevíráme nově obnovené části areálů z evropských fondů. Oba tyto objekty jsou navíc spojeny s významným architektem Janem Blažejem Santini–Aichelem, od jehož úmrtí si letos připomínáme přesně 300 let. Speciální program jsme připravili na harrachovských objektech, což jsou zámek Hrádek u Nechanic a Janovice u Rýmařova. Právě Harrachům jsme věnovali letošní ročník projektu Po stopách šlechtických rodů, do kterého se zapojily vedle NPÚ i desítky dalších organizací, institucí a spolků nejen z České republiky, což ukazuje, jak významný rod Harrachů byl a jaký odkaz u nás a v naší historii zanechal.
Osobně bych v letošním roce doporučila právě některou z památek po dlouhodobé náročné obnově. Je zde co k vidění, ale každý si musí zvolit dle svého zájmu a zaměření. Anebo navštívit nejlépe všechny.