Zmije obecná – Vipera berus – je jediným jedovatým hadem přirozeně se vyskytujícím ve volné přírodě na území České republiky. Zlou pověst má nezaslouženě a její uštknutí provází celá řada mýtů. Toxikoložka MUDr. Hana Farná k tomu říká, že pokud k takové situaci dojde, uštknutí je jen výjimečně životu nebezpečné.
Pro koho je uštknutí opravdovým rizikem s možností fatální události?
Rizikové je uštknutí zmijí zejména u dětí, starších lidí nebo oslabených osob. Navíc kousnutí neznamená automaticky otravu. Zmije může mít jedový váček prázdný nebo jed prostě nevypustí, tomu říkáme suché kousnutí.
Na čem to závisí?
Množství jedu v jedovém váčku závisí třeba na tom, zda je had hladový nebo sytý. Pokud je zmije obecná sytá, s vysokou pravděpodobností spotřebovala svůj jed na svou oběť. Na vznik a tíži otravy má vliv mnoho dalších faktorů, množství jedu, místo uštknutí, váha, zdravotní stav postižené osoby, fyzická aktivita, alergie na jed a podobně.
Jak takové uštknutí zmijí obecnou vypadá?
Ranka je obvykle symetrická, má 2 vpichy cca 1 cm od sebe, podle velikosti hada. Může být ale špatně znatelná nebo při nedokonalém zákusu má podobu jedné ranky nebo jen škrábnutí.
Co za jed na člověka působí?
Zmijí jed je nažloutlá viskózní tekutina, na vzduchu krystalizuje. Jed je velmi stabilní a v suchém stavu trvá jeho účinek v řádu let. Tvoří jej směsi bílkovin, polypeptidů a enzymů. U většiny dospělých zmijí je množství sušiny jedu do 15 mg – to znamená přibližně 60 % odhadované smrtelné dávky pro dospělého.
Jak se otrava projevuje?
Toxiny obsažené v jedu mají účinek na kardiovaskulární systém, dále jsou přítomné hemotoxiny, myotoxiny, neurotoxiny. Průběh otravy po uštknutí je různý. Vyskytnout se může bezprostřední lokální reakce, jakou je otok, zarudnutí kůže, bolest v zasaženém místě. Následovat mohou příznaky týkající se žaludku a střev, kardiovaskulární, anafylaktická reakce a tak dále. Komplex toxinů obsažených v jedu má účinek rámcově řečeno dvojí účinek: na srdce a na cévní systém. Účinek na myokard vede k poklesu krevního tlaku – může dojít ke kolapsu krevního oběhu. Na cévní systém působí látky zvyšující propustnost kapilár a enzymy porušující krevní srážlivost. Jed zmije evropské na rozdíl od jiných zmijí neobsahuje neurotoxiny – to znamená látky působící na centrální nervový systém. Spolu s toxiny působí i trávicí enzymy hada, pomáhají mu s natrávením kořisti ještě před pozřením, navíc při uštknutí přispějí k rychlému vstřebání jedu a k rozkladu bílkovin. Jak už bylo řečeno, průběh otravy je různý a může být neočekávaný. Působení jedu je komplexní.
Jaké jsou případné následné reakce na zmijí uštknutí?
Z odborného pohledu toxikologa mohou i nemusí přijít. Časově se jedná o případ, že by byla kousnutím zasažena přímo céva, reakce se dostaví výjimečně do 5 minut, zpravidla však do 2 hodin nebo i později. Příznaky celkového účinku hadího jedu jsou nevolnost, zvracení, pocení, zvýšená teplota a žízeň. Často i bolesti břicha a průjem. Tyto příznaky znamenají středně těžkou až závažnou otravu a mohou přetrvávat až 48 hodin. Varovným příznakem je pokles krevního tlaku. Těžká otrava se projevuje rychle klesajícím krevním tlakem, kolapsem krevního oběhu doprovázeným zrychlenou srdeční akcí, pocením, bledostí, poruchou vědomí. Pokles krevního tlaku může být umocněn i ztrátou tekutin unikajících z poškozených kapilárních stěn – s tím souvisí i vznik rozsáhlých celkových otoků. V některých případech může dojít k poruše funkce ledvin.
Tak teď jste mě trochu vyděsila …
Toxikologie musí popisovat z odborného hlediska i stavy, ke kterým dochází opravdu zřídka, ale mohou se stát.
Co dělat, pokud k uštknutí dojde?
Po uštknutí zmijí vyhledejte lékaře, zůstaňte v klidu tělesném i psychickém, ránu vydezinfikujte, přiložte chladný obklad, ne ale led, a připravte si kompletní údaje o události a zdravotním stavu. První pomoc spočívá v imobilizaci pacienta i postižené končetiny volnější bandáží a pokud možno na dlaze. Vyhněte se všem zákrokům poškozujícím tkáň. Pacienta zklidněte, panická reakce postiženého je celkem častá, je možné podat lehké sedativum. Dezinfekce rány proveďte například peroxidem vodíku, Je nutné zajistit transport do zdravotnického zařízení, hospitalizace je nezbytná. Vždy, i když je pacient bez příznaků! To platí pro každé kousnutí hadem – zmije se může splést s užovkou, identifikace není jednoznačná. Had zpravidla uteče a navíc ne každá zmije musí mít typickou klikatou čáru na hřbetě a naproti tomu mnohá užovka může připomínat zmiji.
Co naopak nedělat?
Rozhodně nepoužívejte škrtidlo, rovněž ránu nevysávejte, nepijte kávu ani alkohol. V případě závažného stavu je k dispozici antidotum, které je u nás na Toxikologickém informačním středisku lékařům k dispozici.
Co následuje po převozu k lékaři nebo do nemocnice?
V nemocnici pacient dostane dávku kortikosteroidu a antihistaminikum: jsou to léky, které oslabí případnou alergickou reakci a velmi pravděpodobně zmírní případné celkové příznaky. Antisérum proti hadímu jedu se nepodává preventivně a není to rutinní léčebný přípravek. Důvodem pro podání je rozvoj celkových příznaků otravy a/nebo masivní lokální reakce – rychle se šířící otok, který by vedl k útlaku drobných cév a nervů. Pacient tedy vždy musí být v nemocnici, v dosahu ARO nebo JIP, i když je bez příznaků, protože průběh otravy se nedá předpovědět.
Jsme na sklonku teplého léta, kde se se zmijí obecnou můžeme potkat?
Prázdniny, teplo a krásné letní počasí lákají k pobytu v přírodě. Na zmiji obecnou můžeme narazit někdy velmi překvapivě. O zmiji koluje mnoho mýtů, například že má ráda sucho a teplo. Zmije se sice ráda prohřeje na sluníčku, ale současně potřebuje vlhké prostředí, proto ji můžeme potkat kolem potoků a rybníků a na rašeliništích. Zmije umí plavat, ale ve vodě neloví. Ovšem pokud se dostane do kolize s plavcem, může uštknout, nedávno jsem takový případ řešila. Bylo to velké překvapení pro všechny zúčastněné.
Zmije bývá často přeceňována v roli predátora …
Zmije obecná má v ekosystému své místo, především jako lovec malých hlodavců, může významně snížit počty hrabošů polních. Sama je ohrožena mnoha predátory (divoká prasata, lišky, tchoři, jezevci, kuny, brodiví ptáci, káně… Je ohrožena i změnami životního prostředí (meliorace, rozvoj dopravy) a v neposlední řadě i cíleným ubíjením ze strachu před uštknutím. Zmije obecná je kriticky ohrožený druh – prosím, nezabíjejte ji. Určité nebezpečí setkání s ní ale přece jen představuje. Po uštknutí nikdy nelze vyloučit opožděný nástup závažných příznaků. U dětí představuje nebezpečí vždy. Čím je dítě menší, tím je nebezpečí větší. Obecně platí, že cca 1 mg zmijího jedu přepočteného na 1 kg hmotnosti dítěte představuje vážné ohrožení činnosti vnitřních orgánů. Nebezpečnější než sama otrava může být alergická reakce na jednotlivé složky hadího jedu. Může dojít i ke zkřížené imunologické reakci s jodem blanokřídlého hmyzu. Vždy kontaktujte TIS a Toxinologické centrum KARIM VFN: 224 962 244