V Evropě je jen málo zemí, kam Gymnázium Žďár nad Sázavou ještě nevyslalo svého reprezentanta. Nejexotičtější zemí byla asi Francouzská Guyana, Turecko nebo norský Hammerfest až za polárním kruhem, gymnazisté ale jezdí po celé Evropě. I když to s několika zeměmi bylo jen letmé setkání, s některými škola spolupracuje pravidelně, především s těmi, jejichž jazyky se na Gymnáziu Žďár nad Sázavou vyučují. Studenti tak mají motivaci zlepšit si němčinu, španělštinu a francouzštinu, angličtina je ale naprostou samozřejmostí všude.
Škola využívá evropských projektů už čtvrt století
Gymnázium se do projektů, které podporuje Evropská unie, zapojilo už před čtvrtstoletím, tenkrát však byly možnosti proti dnešku nesmírně omezené. „Peníze, které jsme dostali, se například nesměly použít na cestování studentů, což je v současnosti naopak hlavní položka. Kontakty se školami získáváme díky cestování a osobní účasti na různých vzdělávacích seminářích. Kolega Roman Veselský přiváží kontakty z konferencí a ze seminářů, které pořádají agentury Erasmu po celém světě. Také pátráme na sociálních sítích, protože nejsme jediní, kdo chce studenty vyslat na zkušenou,“ popsala hledání možností zahraničních zkušeností koordinátorka mezinárodních projektů Michaela Kondýsková z Gymnázia Žďár nad Sázavou.
Poprvé se žáci podívají za hranice už v patnácti
První možnost vycestovat dostávají studenti kvarty (odpovídá 9 třídě ZŠ, pozn. red.), kteří jezdí do Polska na takzvaný Euroweek. Během několika dní se setkají s žáky podobného věku z ostatních evropských zemí. Poprvé zažijí atmosféru mezinárodní spolupráce a od té chvíle se začínají ptát: kdy a kam? „Studenti prvních ročníků dostanou informace o tom, jak to u nás chodí, a mohou se zapojit do příprav různých projektů. V druhém ročníku se počítá s účastí na skupinových mobilitách, kde se potkají se studenty z dalších zemí, obvykle ze dvou, společně pracují na projektech ohledně rezonujících témat, jako je např. udržitelnost, životní prostředí, kulturní dědictví apod,“ uvedla Michaela Kondýsková s tím, že na začátku je obrovská poptávka po zahraničních pobytech, ale postupně zájemci odpadají. Buď je zaujme něco dalšího z široké nabídky školních programů, nebo je zcela vytíží studium a není čas na další aktivity. „Část studentů ztratí zájem, když zjistí, že je žádná exotická destinace nečeká. Už to je ale životní zkušenost, kterou si musí každý projít. Nakonec obvykle vycestují všichni ti, kteří měli zájem a účastnili se projektových akcí,“ dodala Kondýsková.
Studenti z ciziny jezdí na Vysočinu, bydlí v rodinách studentů
Tzv. skupinové mobility pořádá žďárské gymnázium i doma na Vysočině. Často je pro jejich hosty velkým lákadlem sníh a lyžování, na místě bývají překvapení, že to studí a klouže. Hosty obvykle ubytovávají přímo v rodinách studentů, protože to je něco, co už později nikdo z nich nezažije. „Rodiče mohou porovnat chování evropských puberťáků a obvykle jsou spokojení s tím, co mají doma. Ubytování není podmínkou, nikoho nevylučujeme jen proto, že bydlí v malém bytě, ale vždy hledáme cesty. Obvykle někdo může naopak ubytovat třeba i dva studenty,“ uvedla Michaela Kondýsková a dodala: „Ve třetím ročníku vysíláme studenty na tzv. individuální mobility. To znamená, že jeden nebo dva studenti jedou studovat buď na 14 dní nebo na měsíc do některé z našich partnerských škol. Zatím jsme na měsíc vyslali dvě studentky do Madridu, dva chlapce do Mnichova, dva do Nové Gorici ve Slovinsku a jednu slečnu do jižní Francie. Dalších 14 studentů bylo v Turecku, Slovinsku, Španělsku a Portugalsku na dva týdny. Ty kratší pobyty jsou takovou ochutnávkou a návnadou pro Erasmus na vysoké škole, ale ty měsíční jsou už opravdovou cestou do světa se vším všudy – samostatné cestování, zodpovědnost za studium, vlastní vaření, plánování volného času, zkrátka už dospělý život,“ popsala vstup gymnazistů do velkého světa Michaela Kondýsková. K tomu samozřejmě všechno anglicky nebo jiným jazykem – vždy je to úžasná zkušenost, ke které ale nemají všichni odvahu. Letos připravují pobyty ve Španělsku a Portugalsku, a škola jedná i o studiu na americké škole v Severní Makedonii.
Výměnných pobytů se účastní i učitelé
S vědomím, že škola nemůže jen čerpat, ale musí také zkušenosti předávat, zorganizovali letos v listopadu tzv. stínování pro tři učitele z Portugalska a Španělska. Týden navštěvovali výuku, porovnávali vzdělávací systémy a aktivity, které škola nabízí nad rámec svých povinností. Spolu s nimi přijeli na měsíc tři španělští studenti, kteří v rámci výuky vyzkoušeli humanitní a přírodovědné předměty. I když učitelé na gymnáziu běžně v angličtině nevyučují, brali to i oni jako příležitost se zdokonalit v jazyce a vyzkoušet si jiné metody. Ukázalo se to jako skvělá jazyková praxe pro studenty, kteří se museli o hosty postarat, pomáhat jim při výuce a věnovat jim i svůj volný čas. Španělé bydleli v rodinách studentů a ty se o ně staraly jako o vlastní.
„Dříve chodili lidé do světa na zkušenou a potom na to celý život vzpomínali. Snad to ti naši studenti budou taky jednou vyprávět jako příběh, který jim možná změnil život nebo třeba jen trochu pomohl s jazyky, ale rozhodně jim pomohl vyrůst. Věříme tomu,“ uzavírá koordinátorka mezinárodních projektů Gymnázia Žďár nad Sázavou Michaela Kondýsková.
Aneta, 19 let, Madrid, Španělsko
Cestování na vlastní pěst do Madridu bylo pro nás něco nového, objevného. Měsíc před námi, samota, to na nás první dny trochu doléhalo. Rychle jsme objevily spoustu rozdílů, například Španělé chodí doma v botách a domy nepočítají s chladným počasím, to byla na podzim trochu komplikace. Studovaly jsme na trojjazyčné škole, kde jsme měly humanitní a přírodovědné předměty v angličtině. Také jsme hrály španělské divadlo a v tělocviku jezdily na kolečkových bruslích. Udivil nás zákaz mobilních telefonů, svačina pouze venku a pití jen vody. Po pár týdnech jsme se zabydlely natolik, že jsme samy využívaly hromadnou dopravu a pravidelně navštěvovaly místní posilovnu. S rodinami jsme se hodně sblížily, takže jsme stále v kontaktu. Samozřejmě jsme měly i slabší chvilky, ale celkový zážitek byl nezapomenutelný. Z mého pohledu byl tento Erasmus velice přínosný, z hlediska jazyka, kultury i osobního rozvoje.
Jana, 18 let, Gignac, Francie
Možná mě to nezměnilo nějak zásadně, ale bylo to prostě super. Jela jsem sama, zdálo by se, že je to větší stres než ve skupině, ale vlastně ani ne. Měla jsem opravdu štěstí na lidi, kteří byli odhodlaní brát mě úplně všude, dávat mi ochutnat úplně všechno, a vzhledem k tomu, že se mnou byli ochotni mluvit anglicky, nemusela jsem se svou francouzštinou ze začátku vůbec stresovat. Kromě lidí mi ale jednoznačně nejvíc utkvělo jídlo. Překvapivě rychle si zvyknete na denní dávku kozího sýra a přechod zpátky na goudu může chvilku trvat.
Eda, 16 let, Nova Gorica, Slovinsko
Erasmus pořádně otestoval naši samostatnost, byla to taková naše zkouška dospělosti. Kromě skvělé školy jsme tam zažili docela velká dobrodružství, při orienťáku, při hledání s detektorem kovů… I když jsme to zprvu nečekali, tak nám teď nejvíc chybí lidi a kamarádi, které jsme potkali. I nadále jsme s nimi v kontaktu a budeme se s nimi určitě navzájem navštěvovat. Dokonce už jsme tam teď o prázdninách byli.
Jan, 19 let, Vila Nova de Milfontes, Portugalsko
Poznávací cesta do Portugalska? To se přece neodmítá, a proto jsme se se Šimonem ihned přihlásili. Naše nadšení nás neopustilo až do samého konce pobytu. Ostatně kdo by nebyl nadšený ze dvou týdnů poznávání portugalského pobřeží, místní gastronomie a nových kamarádů? I ta škola nás bavila, byla to zajímavá změna. A jako třešnička na dortu na závěr Lisabon, po pravdě, moc se nám domů nechtělo.