Jedinečnou zkušenost má za sebou letošní jediný český účastník slavného cyklistického závodu Tour de France, dvaadvacetiletý cyklista z Olomouce Pavel Bittner. Vloni poprvé startoval na akci Grand Tour a vyhrál jednu z etap závodu Vuelta. Na Tour de France letos dvakrát téměř získal etapový vavřín, dojel čtvrtý a pátý.
Absolvoval jste letos jako jediný český cyklista Tour de France. Je to pro vás splněný sen, nebo to berete jako součást vaší „práce“?
Bohužel jsem tam byl letos jediný Čech, určitě je to ale splněný sen. Od dětství jsem tento závod sledoval v televizi, je to největší závod v cyklistice a sledují ho i lidé, které cyklistika běžně nezajímá. Jede se totiž na vizuálně zajímavých trasách. Jako práci vnímám spíše trénink, dodržování životosprávy a všechno kolem při přípravě na závody. Samotné závodění je pro mě vášeň a Tour de France je maximum, je na nejvyšším stupínku, co může cyklista zažít. Pak už jen olympiáda…
Vybavíte si, jaké myšlenky se vám honily v hlavě, když jste dojížděl v Paříži do cíle? Byl vůbec prostor pro nějaké myšlenky?
Byl jsem neskutečně spokojený, v poslední etapě jsem chtěl zajet co nejlepší výsledek a pomoci týmovému kolegovi Tobiasovi Lund Andresenovi, který byl trošku víc vzadu. Těch emocí bylo strašně moc, fanoušci kolem trati byli neskuteční a cítil jsem, jak mě hnali dopředu. Popravdě jsem myslel na to, že už chci vidět svou přítelkyni v cíli a pogratulovat si s týmovými kolegy. Po projetí cílem jsem ale musel čekat na povinné společné focení, potom dopingová kontrola – která byla tentokrát snad nejrychlejší v životě. A vybavuji si, že mi byla docela zima, tak jsem spěchal k autobusu na setkání s nejbližšími.
Jak moc náročná pro vás byla Tour de France? Musel jste projít speciální přípravou?
Byl to fyzicky těžký, hodně hektický závod a člověk se musí velmi soustředit, kam jede. Mezi etapami jsou dlouhé transfery v autobuse, které jsou sice pohodlné, ale když musíte po závodu jet tři hodiny autobusem a pokaž-
dé spíte někde jinde, tak se únava nastřádá. Závodíme tři týdny v kuse. A můžu říct, že jsem byl hodně unavený. Speciální přípravu jsem absolvoval v rámci závodů okolo Švýcarska, a k tomu nějaké extra tréninky. Celá příprava se ladila tak, abych na Tour předvedl ty nejlepší výsledky.
Jezdíte za holandský tým Picnic PostNL – jak jste se do týmu dostal? Jaká je vaše pozice v pelotonu?
V juniorech jsem měl hezké výsledky, holandský tým si mě všimnul a dostal jsem se do tzv. development programu, kde jsem byl 20 měsíců a učil jsem se fungování týmu. Byli se mnou spokojeni a dostal jsem se do World Tour Team, kde teď jezdím od srpna 2022. V pelotonu jsem sprintér, klasikář – na to trénuju, to mi sedí. Jsem rychlý po rovině a trošku se trápím do kopce.
Na jakém kole závodíte – můžete nějak ovlivnit jeho výběr?
Letos jsme přestoupili na novou značku francouzských kol Lapierre. Výběr kola neovlivním, jsou to sponzoři, ale jsem s ním moc spokojený. Na vývoji těchto kol se podílí i odborníci z našeho týmu, aby byla co nejrychlejší. Stejně ale nakonec záleží na závodníkovi, jakou má sílu. Ale i ty nejmenší detaily na kole ho mohou zrychlit, a to se pak počítá.
Zažil jste už i pády na závodech? Nemíváte strach z velkých rychlostí?
Pádů jsem několik zažil, ale naštěstí jsem si nic závažného neudělal. Někteří závodníci jsou hodně hubení a mají málo svalové hmoty, takže když spadnou, tak si často zlomí klíční kost. Strach ani ve větších rychlostech nemívám, jsem sprinter a finiše bývají hodně vyhrocené. Ta rychlost a dravost mě ale baví. Když se do toho zapojí adrenalin, na nějaké komplikace člověk vůbec nemyslí. Když pak zpětně přemýšlím, co by se mohlo stát… ale je lepší na to nemyslet a věřit si ve sjezdech. Já si třeba rychlé sjezdy vyloženě užívám.
Nemají o vás rodiče strach? Určitě vaše úspěchy velmi prožívají…
Těžko říct… ale asi to není nic příjemného sledovat v televizi, když spadnu. Ale úspěchy se mnou prožívají, přijeli za mnou i na pár dnů do Paříže a to bylo úplně boží. Myslím, že i pro ně to byl vrcholný zážitek.
Vloni jste získal titul v anketě Král cyklistiky – potěšilo to, namotivovalo nebo zavázalo k další práci?
Určitě to potěšilo, bylo to takové ohlédnutí za úspěšným rokem. I když jsem osobně cenu nemohl převzít, protože jsem byl na soustředění, mrzelo mě to, protože jsem chtěl potkat všechny kolegy, co se točí kolem české cyklistiky. Namotivovalo mě to být po boku velkých jmen naší cyklistiky a doufám, že zisk tohoto titulu v anketě získám ještě znova.
Jak vypadá váš tréninkový rok? Jako „doma“ vnímáte ještě Česko, nebo už jste spíše ve světě?
Česko je pořád můj domov. Letos jsem ale strávil většinu roku ve Španělsku, kde mám byt, a už ho beru jako druhý domov. Přítelkyně bydlí v Belgii, je Holanďanka. Je to výhodné kvůli závodům, ale máme život hodně rozlítaný. Když to jde, snažím se trávit co nejvíc času na Olomoucku, kde mám rodinu a pořád to beru jako domov.
Kolik kilometrů najezdíte na kole za měsíc?
Pokud mám předepsaný trénink – třeba dneska jsem musel zajet 5 hodin, tak to pak záleží, kudy jedu a na rychlosti. Když se ohlédnu na vrchol tréninku, tak je to i sto hodin měsíčně. Ročně se to pohybuje kolem třiceti tisíc kilometrů. Každý rok mám nařízené asi tři týdny volna od kola.
Jak relaxujete a odpočíváte, když se zrovna nepřipravujete na závody?
Během závodní sezony moc času na jiné aktivity nemám. Rád si ale zajedu na dobrou kávu nebo jídlo s přítelkyní. Náhodná setkání se známými a kamarády jsou vždy nejlepší, ale ten sport bere tolik energie, že když mám nějaký volný čas po tréninku, rovná se to zázraku. Po sezoně mám tři týdny volna a snažím si to všechno vynahradit. Vloni jsem byl třeba i lyžovat na konci října, což bylo hrozně fajn. Rád jezdím na motorce a autem, a to jsou pro mě vzácné chvíle.
Vnímáte, že jste pro řadu mladých sportovců idolem a vzorem? Co byste jim doporučil pro jejich sportovní kariéru?
Letošní Tour de France zaujala spoustu mladých lidí a přes sociální sítě vidím velký zájem nejen o moji osobu, ale i náš sport. Pokud se mladým ve sportu daří a baví je a dostanou se do věku, kdy se mohou sportem živit, doporučuji, ať pro to udělají maximum. Je třeba ale uvědomit si, třeba nejsem jen cyklista, ale především člověk, co dělá cyklistiku. Celý život není jen cyklistika, teď je to zaměstnání a existují i jiné věci než jen sport. Je potřeba se soustředit i na školu, kamarády, odpočinek a najít v tom nějakou rovnováhu.
Co vaše plány na příští sezonu… na další život?
Plány na sezonu ještě nejsou, mám před sebou letos ještě spoustu závodů… Pojedu třeba poprvé do Číny. Snažím se využít každý rok, kdy můžu závodit, a dávám tomu sto procent. Vnímám to jako obrovské privilegium dělat profi sport, co jsem jako dítě chtěl dělat, a vydělávat tím peníze a žít z toho. Je to super, ale vím, že živit se tím můžu zhruba do 36 let. Uvidíme, jak dlouhá bude moje kariéra. Ani nevím, jestli mě to bude tak dlouho bavit a nenajdu něco, co budu chtít později dělat. Nějaké nápady do budoucna už ale mám…
Co pro vás znamená kolo?
Kolo přináší svobodu, je to navíc fyzicky méně náročnější než běhání, dostanu se mnohem dál a stojí mě to méně sil. Je to skvělý dopravní prostředek hlavně do města – jezdím zadarmo a můžu i tam, kam nesmí auta. Určitě je to skvělá věc na udržení se ve formě. Kolo je skvělé na trávení společných chvil s přáteli, a když přijedu domů na Moravu, rád si při jízdě na kole s kamarády i povídám.
Pavel Bittner
Dvaadvacetiletý český profesionální cyklista závodící za WorldTeam Picnic PostNL. Svoje první profesionální vítězství získal vloni ve sprintu na Vuelta a Burgos a stal se teprve devátým Čechem, který vyhrál některou z etap Grand Tour. Pochází z Hlušovic u Olomouce z cyklistické rodiny. Závodil jeho děda i táta, Pavel Bittner závodí na kole od deseti let.