Případ, který se tento týden dostal k soudu je od samého počátku neuvěřitelný a velmi nešťastný. Mladá osmnáctiletá dívka přišla neplánovaně do jiného stavu. Přesto po svém dítěti toužila natolik, že byla ochotna udělat cokoliv, aby je utajila před partnerem i všemi blízkými. Toto velké tajemství pak bylo holčičce i její matce odudné!
Celý příběh je neuvěřitelný. Mladá osmnáctiletá žena se kvůli rozporům s matkou nastěhovala ke svému příteli. V souvislosti se změnou bydliště se šla zaregistrovat na gynekologii. Lékařka jí po vyšetření sdělila překvapivou novinu, že je ve druhém měsíci těhotenství. Pokud dítě nechce, může jít ještě na potrat. To dívka nechtěla. S partnerem se ale dohodli, že se o věci nebudou šířit a nic nepoví ani svým nejbližším. Miminko prostě nechají v porodnici k adopci. Svěřila se tedy pouze lékařům, které navštěvovala, a vedení své školy, aby vysvětlila absence. Navzdory velmi štíhlé postavě se jí těhotenství skutečně dařilo skrývat. „Kolem šestého měsíce jsem se rozhodla, že si dítě nechám,ale příteli jsem to neřekla,“ uvedla souzená žena tento týden před senátem středočeského krajského soudu. Výbavičku, kterou postupně začala pořizovat, ukrývala ve skříni za svým šatstvem. Sebemenším náznakem se o tom, že se dcery nechce vzdát, nezmínila ani v pražské porodnici, kam za ní přítel denně dojížděl. Právě naopak. Tvrdila, že je vše vyřízeno a pro holčičku si přijedou adoptivní rodiče. Když pak přišel čas návratu domů a přítel zaparkoval auto před porodnicí, svěřila mu tašku s věcmi a nechala ho čekat před vchodem, zatímco si ještě na chviličku zaběhla dovnitř, a jelo se. Ne ale ve dvou, ale ve třech! S miminkem ukrytým pod bundou. „Měla jsem zimní parku, která měla z boku tkaničku. Tu jsem uvázala tak, že jsem mohla sedět a měla jsem to jako zavinovačku přes břicho,“ vysvětlovala obžalovaná.
Jak později sdělí partnerovi pravý stav věcí, neřešila. Byť jí muselo být jasné, že společné dítě, jež s nimi bydlí, před přítelem neutají. „On studoval a celý den nebyl doma, což mi hrálo do karet,“ svěřila se u soudu. „Počítala jsem s tím, že kdyby to zjistil, tak by to zjistil,“ prohlásila obžalovaná. V případě problémů prý byla rozhodnuta vychovávat dítě sama s tím, že útočiště i zázemí by našla u své babičky, která by ji určitě neodmítla. Ona ale dala přednost skrývání, lži a týrání dítěte, před racionálním, ale i láskyplnným řešením situace. Doma ukrývanému dítěti podávala alkohol, aby neplakalo. To mu bylo pochopitelně osudným. Zemřelo na otok mozku a otravu alkoholem. Z matčiny lásky zbyl jen velký smutek!