Hrad Landštejn – záhada zazděné ženy

Hrad Landštejn

Hrad Landštejn je nejrozsáhlejší a nejlépe dochovanou zříceninou románského hradu v českých zemích. Hrad byl vystavěn poblíž místa, kde se setkávají hranice Čech, Moravy a Rakouska, aby chránil hranice i obchodní stezku.

Stručné dějiny hradu

Hrad byl založen v první polovině 13. století a až do roku 1375 zůstal v držení pánů z Landštejna. Kolem roku 1315 za Viléma z Landštejna došlo k rozkvětu hradu. Ovšem ve sporu se svým příbuzným, Jindřichem z Hradce, došlo k souboji, ve kterém Vilém podlehl smrtelnému zranění.

Od 14. století po dalších asi dvě stě let hrad vlastnili Krajířové z Krajku, poté hrad často střídal majitele a chátral. Roku 1771 po zásahu bleskem hrad zcela vyhořel. Od roku 1990 je zpřístupněn veřejnosti.

Landštejn v pověstech

V 17. století koupili hrad Mohrové z Lichtenegga a právě z tohoto období se dochoval příběh, jehož hlavní postavou byl Karel Mohre, syn majitele hradu Maxmiliána. Ten na syna zanevřel poté, co zjistil, jak prostopášný život vede na studiích v Lipsku, zatímco na Landštejně na něj čekala jeho sestřenice a zároveň snoubenka Amálie. Karel Mohre se však napravil a napsal otci dopis, v němž žádal o odpuštění – ten však zadržel jeho mladší bratr František. Chtěl se ujmout celého panství, proto nechal zhotovit dopis, jímž otci fiktivní student sděloval, že na Karla by dokonce vydán zatykač.

Přestože Maxmilián svého syna stále milovat, dopisem byl tak zarmoucen, že se Karla nakonec zřekl, což František bratrovi pochopitelně do Lipska napsal. Ten se málem zhroutil, ale přátelé ho nabádali, aby se nevzdával, že mu budou nápomocni – tak vznikla pověstná Mohrova lupičská banda, která v okolí Landštejna bez slitování kradla a vraždila. Poté, co ji obklíčilo vojsko, bylo slíbeno za vydání vůdce ostatním generální pardon (neboť mezi lupiči byli i další šlechtici). Loupežníci na nabídku nepřistoupili a probili se z obklíčení. Karel jim následně za projevenou věrnost slíbil, že je nikdy neopustí.

František zatím dál osnoval plány – namluvil otci, že byl Karel zabit. Otec se zhroutil a upadl do hlubokého bezvědomí, načež ho František přikázal okamžitě pohřbít! Starý sluha však Maxmiliána z rakve včas vytáhl a ukryl.

Karel se po čase vrátil a v převleku se dostal na Landštejn, neboť se toužil setkat s Amálií. O tom, co se na hradě děje, se dozvěděl nejen od ní, ale také od svého otce, s nímž se setkal v jeho tajné hradní skrýši. František se pak z obavy před bratrovou pomstou sám oběsil.

Karel by se byl rád konečně usadil, jeho skupina mu však připomněla přísahu – když tedy Amálie prohlásila, že raději zemře, než aby se opět rozešli, Karel ji probodl kordem a poté se sám vydal do rukou světské spravedlnosti. Skončil pochopitelně na šibenici. Tragický příběh později inspiroval Friedricha Schillera k napsání hry Loupežníci.

To ale není jediná landštejnská pověst. I tento hrad prý má bílou paní. Má to být dcera Viléma z Landštejna, kterou nechal zaživa zazdít, protože se v jeho sporu s Jindřichem z Hradce přiklonila na Jindřichovu stranu. Je ale pravdou, že o tom neexistuje žádná věrohodná historická zpráva. Událost by tak mohla být zcela smyšlená, (ostatně je skutečností, že Vilém měl dvě dcery a obě zemřely přirozenou smrtí), v prostorách hladomorny však byla kdysi nalezena zazděná ženská kostra. Není jasné, komu patřila, ani to, zda se jednalo o zazdění zaživa. Tudíž není ani zřejmé, kým je bílá paní, která se podle pověsti na Landštejně zjevuje. Hrad Landštejn si svá tajemství zatím ponechává…