Začátek 17. století nebyl pro naše země dobou příznivou. Souboj o moc a náboženské vyznání, který proti sobě vedly evangelické stavy a katoličtí Habsburkové, vyvrcholil nešťastnou bitvou na Bílé hoře.
Nedošlo však jen k této osudové události – v rozmezí asi třiceti let, tedy z hlediska dějin v poměrně krátké době, až na výjimky vymřely nejvýznamnější české a moravské šlechtické rody. (Myslíme-li vymírání rodu, máme tím na mysli vymření po meči – tedy to, že nezbyl v rodě žádný mužský potomek, nositel rodového jména a pokračovatel rodu). Je to podezřelá skutečnost, zvláště když ani dnes pořádně nevíme, proč k tomu došlo.
Nejvýznamnější rody a jejich zánik
Ve druhé polovině 16. století a začátkem 17. století bezesporu patřily u nás mezi nejvýznamnější tyto rody: Rožmberkové, Pernštejnové, Trčkové, Smiřičtí, páni z Hradce a Švamberkové. Jejich majetkové poměry sice kolísaly, přesto to byly rody nejbohatší. To se však během třiceti let mělo změnit. A rozhodně to nebyl jen důsledek porážky vzbouřených stavů a následných majetkových konfiskací.
Roku 1592 zemřel Vilém z Rožmberka, jeden z nejmocnějších českých velmožů. Ač byl čtyřikrát ženat, nezplodil potomka. Jeho bratrem byl proslulý Petr Vok. Pověsti, které z něj dělaly prostopášníka, zřejmě přeháněly. Jistě laškoval s děvčaty, ale z manželství s Kateřinou z Ludanic (v době svatby čtrnáctiletou) nevzešel žádný potomek a Petrem Vokem v roce 1611 vymřel rod Rožmberků. Před smrtí sice Petr Vok odkázal panství synovci Janu Zrinskému – ten však zůstal taktéž bezdětný a navíc zemřel asi po čtyřech měsících po strýci.
Podle staré rodové dohody se dědicem panství stal Jan Jiří ze Švamberka – ten však zemřel již roku 1617 a o tři roky později podlehl záchvatu mrtvice také jeho syn Petr. Tak vymřel i rod Švamberků.
Ještě dříve vymřeli i páni z Hradce. Podobně jako jejich příbuzní Rožmberkové dosáhli na vrchol majetkového žebříčku krátce před svým koncem. Adam z Hradce se stal nejvyšším purkrabím země, zemřel však roku 1596 a jeho synem Jáchymem Oldřichem po osmi letech rod vymřel.
Rod Smiřických sídlil především ve východních Čechách. Když Zikmund Smiřický, jinak tvůrce rodového bohatství, roku 1606 zemřel, zůstali po něm tři synové. Nejstarší Jaroslav předčasně zemřel na tuberkulózu, vlády nad panstvím se tak ujal prostřední syn Albrecht Jan. Albrecht Jan byl ambiciózním a schopným mladým šlechticem, kterého podle všeho čekala zářná budoucnost. I on však zemřel předčasně, rovněž na tuberkulózu. Ani jeden z bratrů neměl potomky, a tak posledním bratrem, slaboduchým Jindřichem Jiřím, roku 1630 vymřel i rod Smiřických.
Poslední mužský potomek rodu Trčků byl Adam Erdman. Byl švagrem Albrechta z Valdštejna a byl spolu s ním zavražděn roku 1634 v Chebu.
V té době byl již po smrti také poslední Pernštejn. Vratislav Eusebius z Pernštejna zahynul jako císařský důstojník roku 1631 v bitvě u Breitenfeldu.
Jen spekulace…
A tak v podivně krátkém období zhruba od začátku 17. století do roku 1634 vymřeli po meči nejpřednější naše šlechtické rody. Je jen pouhou náhodou, že se tak stalo právě v době bojů mezi Habsburky a stavovskou opozicí? Zůstávají jen spekulace a žádné rozumné vysvětlení se nenabízí, alespoň zatím…
