Sv. Juda Tadeáš byl často kvůli svému jménu zaměňován s Jidášem, čímž hodně utrpělo jeho uctívání. Byl jedním z apoštolů, v Novém zákoně je však zmiňován jen málo. Jak je tedy možné, že je považován za patrona a pomocníka v těch nejtěžších záležitostech?
Život sv. Judy, jak se traduje
Je uváděn jako příbuzný Ježíše Krista. V evangeliích se ale objevuje jen jednou, a sice u sv. Jana, kde se táže Krista při Poslední večeři: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, a světu ne?“
Podle ústní tradice Juda Tadeáš šířil křesťanství v Judsku, Samařsku a posléze také v Arménii, Sýrii, Arábii, Mezopotámii a Persii. Podle legendy prý působil spolu se Šimonem Horlivcem a právě v Persii byl zavražděn mágy. Nástrojem tohoto činu měl být pravděpodobně kyj. Je faktem, že 28. října se slaví spolu s jeho památkou i památka sv. Šimona Horlivce, což naznačuje společné působení i společnou smrt. Ostatky Judy Tadeáše jsou uchovávány ve svatopetrském dómě v Římě. Zvláště je však uctíván v mohučském kostele sv. Kvintina, jenž je nejstarším kostelem ve městě.
Na znázorněních se všemi apoštoly zaujímá Juda Tadeáš spíše skromné místo. Jinak u sebe mívá již zmiňovaný kyj, halapartnu, knihu a hlavně také štít či desku s vyobrazením Kristovy hlavy – tzv. mandylion. U sv. Marka v Benátkách je mozaika ze 13. nebo 14. století, na níž Juda Tadeáš převrací obrazy model, zatímco již čekají jeho mučitelé. Většinou je však znázorňován společně se Šimonem Horlivcem a jde téměř vždy o scénu mučení. Slavným se stal portrét, který namaloval v 17. století Anton van Dyck; obraz je dnes umístěn v uměleckohistorickém muzeu ve Vídni.
Bývá vzýván jako pomocník ve zcela zvláštních, beznadějných případech. Zázračné zásahy a zázračná vyslyšení se měly odehrát v takových případech, kdy se každá naděje již zdála marná.
Světec a české země
Sv. Judovi a sv. Šimonovi byl jako první u nás zasvěcen kostel v Praze Na Františku, a to již v letech 1618 – 1620. Dále bývá vzýván v řádových kostelech a špitálech kapucínů nebo Milosrdných bratří. V Praze ho dále znázorňuje barokní socha před vchodem do bývalého řádového kostela novoměstských kapucínů u sv. Josefa na Náměstí republiky. Sv. Šimonovi a Sv. Judovi je zasvěcen také farní kostel v Zabrušanech.