Geniální stavitel se inspiroval kabalou

Zelená hora

Kostel, který není monumentální, ani bohatě vyzdobený. Spíše výjimkou je zde pravý úhel. Kompozici kostela tvoří spíše oblé linie. Hrátky architekta? Ne, vše je promyšlené a vše je prostoupeno symbolikou. Prostor je plný mystiky a tajemství. Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou projektoval architekt Jan Blažej Santini-Aichel ve stylu barokní gotiky.

Významná spolupráce

Pozdvižení kolem kostela nastalo již tehdy, když byl položen základní kámen – nad výkopem se prý rozzářila jasná hvězda, přestože byl den. Opat zdejšího cisterciáckého kláštera, Václav Vejmluva, vše inicioval. Byl to vzdělaný muž, který se věnoval nejen křesťanské mystice, ale i kabale. Kabala je přitom tajná židovská nauka, druh židovské mystiky. Moudrost kabaly je pak nástrojem pro studium duchovního světa. Křesťané, jako byl Vejmluva, věřili, že skrytý řád světa stojí na magické symbolice slov, čísel, písmen a geometrických tvarů.

Architekt Santini měl tehdy za sebou pár staveb, na nichž využil právě mystický význam čísel a obrazců. S Vejmluvou si tak rychle porozuměl.

Ostatek legendárního světce

Santini byl roku 1719 svědkem otevření hrobu Jana Nepomuckého. Po více než třech stoletích od jeho smrti se tak stalo ve svatovítské katedrále. Přitom vypadl ze světcovy lebky kus načervenalé tkáně. Přítomní lékaři usoudili, že jde o jeho jazyk (mělo to svou logiku: Jan Nepomucký byl podle legendy umučen proto, že odmítl Václavu IV. vyzradit zpovědní tajemství královny Žofie a jazyk měl být dokladem toho, že opravdu mlčel). Zde můžeme zmínit, že podle závěrů historiků byl Jan Nepomucký spíše obětí sporů mezi králem a arcibiskupem. Navíc se roku 1973 v laboratoři ukázalo, ostatek není jeho jazyk, ale jeho mozek – což je ale také velká zvláštnosti.

Stavba kostela

Roku 1719 opat Vejmluva rozjel akci stavby kostela, pověřil Santiniho a roku 1722 byl již kostel vysvěcen! Atributem sv. Jana Nepomuckého je pět hvězd kolem jeho hlavy (měly zazářit, kdy ho svrhli do Vltavy). Jejich počet lze číst jako připomenutí umučení Krista – čtyři rány od hřebů, jimiž byl na kříži přibit, pátá od kopí vraženého mu do boku. Pět písmen má též latinské slovo tacui – mlčel jsem.

Santiniho symbolika

Santini s pomocí kružnic vytvořil půdorys kostela v podobě pravidelné deseticípé hvězdy, kdy pět jejích vrcholů je oblých a pět trojúhelníkových. Kostel má pět vchodů, je zde pět oltářních výklenků, pět kaplí, pětiúhelníky jsou také ve tvarech dlažby apod. Kromě pětky se setkáme i s hvězdami šesticípými, neboť šestka je spojována symbolicky s Pannou Marií, které byl Jan Nepomucký oddán.

Lze tu ostatně nalézt spoustu další číselné symboliky – např. desítka není jen součtem dvou pětek, ale také číslem úplnosti. Kabala zde byla aplikována v podobě pozdních křesťanských interpretací. Znalci kabaly tu najdou takové spojitosti, které možná ani sám Santini neměl na mysli.

Nemusíme ale být mystici, abychom při vstupu do kostela poznali, že autor byl génius. Díky promyšlené práci se světlem, které sice klasicky proniká okny, ale rafinované linie interiéru ho rozptylují a naplňují prostor velmi duchovní atmosférou, si Santini vysloužil titul mistr sakrálního světla.

Roku 1784 kostel poškodil požár, po dalších složitých osudech se větší rekonstrukce dočkal až ve 2. polovině 20. století a v roce 1994 ho UNESCO zařadilo na Seznam světového kulturního dědictví.