Hon na čarodějnice znamenal obrovské utrpení nevinných lidí

Zámek Velké Losiny

Rok 1680. Nešťastnice, uvázané u kůlu na hořící hranici, najednou začnou volat: “Ježíši, buď nám milostiv, ježto jsme z přinucení obvinily několik nevinných lidí.”Svědkem tohoto incidentu je tisícihlavý dav a naruší to jinak zatím hladký průběh zdejšího honu na čarodějnice.

Centrum čarodějnických procesů – Velké Losiny

Tato severomoravská obec je smutně proslulá díky inkvizičním procesům, které zde proběhly v 17. století, a které znamenaly nevídané utrpení losinských poddaných i šumperských občanů. V roce 1673 dostala do správy panství hraběnka Anna Sybilla z Galle rozená ze Žerotína, teta nedospělých dědiců panství. Právě za jejího působení se v letech 1678 – 1696 odehrály tyto tragické události.

Proč se vlastně vlna honu na čarodějnice rozpoutala? V této oblasti bylo mnoho evangelíků, což znepokojovalo místní katolické kněze a stěžovali si u dvora, že se tu dokonce může rozmáhat čarodějnictví. Pověrčivá hraběnka z Galle se tak na radu svých svých úředníků rozhodla povolat na losinský zámek inkvizitora. Byl jím neblaze proslulý František Boblig z Edelstadtu, který měl již s procesy prý až čtyřicetileté zkušenosti. Ten větřil dobrou šanci na obohacení.

Hrůzná mašinérie byla spuštěna

Roku 1678 se Boblig pustil do svého strašlivého díla, které např. ve svém románě Kladivo na čarodějnice popisuje Václav Kaplický. Mučení bylo používáno bez jakéhokoliv omezení a tak dovedně, že lidé přiznávali věci, nad kterými zůstával rozum stát – pochopitelně si vše museli vymyslet. Procesy začaly s chudšími ženami, posléze se začaly obracet k bohatším lidem v Losinách. Zámožné měšťanstvo žilo také v nedalekém Šumperku, po němž začal Boblig pošilhávat.

Obžalované záměrně vedl k tomu, aby označovali při tortuře šumperské občany za své spoluviníky. To už se proti Bobligovi začali stavět místní duchovní – když se jim lidé před upálením zpovídali, kněží zjišťovali s úžasem, že jsou tito lidé nevinní. Vyjadřovali pak nesouhlas s pokračováním procesů. Boblig a jeho přisluhovači se tak začali zaměřovat i na ně. Obětí se poté stal šumperský duchovní Lautner a neohroženého losinského faráře Königa zachránila jen jeho předčasná smrt. Stále více lidí označovalo Bobliga za “ďáblova sluhu.”

Který člověk se ocitl v jeho rukách, neměl téměř žádnou naději na přežití – buď skončil na hranici nebo na následky mučení. Kromě konfiskace jeho majetku museli jeho příbuzní přispívat i např. na dříví a slámu na hranici, kde měl jejich blízký zemřít. V Šumperku stále více ubývalo zámožných občanů a město chudlo. Lichtenštejnská vrchnosti i losinští Žerotínové začali pociťovat ekonomický úpadek jejich panství. Odpor proti pokračování tohoto honu iniciovali nyní již i oni.

Konec řádění úchylného muže

To už se začal Boblig poohlížet po výnosnějším působení – a jeho zrak padl na bohaté olomoucké měšťany. To si ovšem ukousl moc velké sousto. Olomoučtí přešli do protiútoku a stěžovali si na něj u samotného císaře.

Bobligovi se dařilo řádit v Losinách a v Šumperku až do roku 1696 a neměl v tom u nás tehdy sobě rovného. Za dobu svého působení zde dal popravit na sto osob. Byl to jistě člověk trpící mnoha úchylkami – člověk jen ziskuchtivý by se nemohl dopouštět takových zvrácených krutostí na lidech. Zemřel bohatý a nikým nepotrestán ve věku 87 let.

Hraběnka z Galle po smrti nenalezla pokoje a straší na zámku Velké Losiny jako bílá paní.