Tato bytost je jednou z nejznámějších a nejpůsobivějších bájných zvířat starověku. Existuje mnoho spekulací, co to vlastně bylo za stvoření. Tato mytologická postava podle badatelů mohla vzniknout v souvislosti s dřívějším kultem skákání přes býky v mínójské kultuře. Ano, jde o Mínótaura, jehož mýtus vypráví o božské odplatě, nepřirozené sexualitě a lidské vynalézavosti.
Jak praví mýty…
Krétský král Mínós prosil v modlitbě o býka, kterého by obětoval bohu Poseidónovi. Býk se skutečně objevil, byl však natolik úchvatný, že se král rozhodl si ho ponechat. Poseidón ho za to ztrestal – seslal na jeho ženu Pásifaé zvrácenou lásku k býkovi. Ta nechala vyrobit dutý model jalovice, v němž se spojila s býkem a porodila pak Mínótaura. Král byl zlostí bez sebe. Nařídil, aby byl postaven podzemní labyrint, ve kterém pak tohoto napůl člověka, napůl býka, uvěznil.
V labyrintu se Mínótauros živil lidmi, které mu museli obětovat Athéňané. Krétský král Mínós vyhrál kdysi válku proti Athénám a od té doby každý rok odvážela loď s černou plachtou čtrnáct mladých lidí (sedm mládenců a sedm panen) a vracela se bez nich. Hrůzné pravidlo ukončil Théseus, syn athénského krále Aigea.
Théseus se nabídl, že se nalodí a pokusí se nestvůru zabít – král nakonec musel souhlasit. Když dorazili do Mínóova paláce v Knóssu, bylo jim řečeno, že za úsvitu vstoupí všichni do labyrintu. V noci však Théseovi oznámili, že s ním chce kdosi mluvit – byla to Mínóova dcera Ariadna. Pověděla mu, že i kdyby se mu podařilo nestvůru zabít, nikdy se z labyrintu nedostane. Výměnou za slib, že se s ní po odvážné akci ožení, dala Ariadna Théseovi klubko nití. Tak mohl najít zpáteční cestu z bludiště. Také mu darovala meč – byl tak připraven, a když se na něj Mínótauros vyřítil, jednou ranou jej zabil. Pomocí Ariadniny nitě poté se svými druhy bezpečně nalezli cestu z bludiště.
A interpretace?
Tento mýtus jako takový oplývá množstvím významů. Podle některých teorií představuje býk bezuzdnou vášeň, která musí být držena pod zámkem a pravidelně uklidňována. Labyrint je někdy interpretován jako metafora složité cesty životem a Ariadnina nit pak může být jiskra božského instinktu, osvětlující pravou cestu. Ačkoliv náboženství antické doby dávno pominulo, je stále přítomné v naší civilizaci, je inspirací mnoha uměleckých děl. Stále se ještě zamýšlíme – co se ukrývalo pod povrchem mýtů?
Milovníci záhad hádají, kdo či co se skrývalo v labyrintu. Podle některých jejich hypotéz šlo např. o jakousi pravěkou příšeru, které přinášeli kněží lidské oběti, aby se nakrmila a upokojila. Kdoví?
