Tato ručně psaná kniha je zřejmě nejtajemnějším rukopisem na světě – není znám jeho autor, obsah, jazyk ani písmo, kterým je psán. Uhlíkovou metodou datování bylo odhaleno, že kniha byl napsána pravděpodobně mezi lety 1404 – 1438. Je pojmenována po Wilfridu Voynichovi, který rukopis získal v Itálii roku 1912. Ano, jedná se o Voynichův rukopis. Pro nás je také důležité, že se týká i našich zemí – k prvním známým vlastníkům patřili učenci z Prahy a není vyloučeno, že tu rukopis byl i sepsán!
Autor neznámý…
O autorovi tohoto rukopisu však existují jen dohady – objevilo se jméno Rogera Bacona, Leonarda da Vinci (to však neodpovídá zjištěným skutečnostem, jelikož da Vinci byl levák a knihu psal pravák). I další podobné hypotézy o autorství většinou vyloučila radiokarbonová metoda datace.
Na první straně rukopisu byla latinkou psaná poznámka, která byla později vymazána. Bylo ji možné číst jako jméno, a to: Jacobj a Tepenece. To mohl být např. Jakub Hořčický z Tepence, lékař Rudolfa II. Hořčický mohl být ale jen vlastníkem knihy. Objevila se řada dalších domněnek, ale byly založeny na indiciích vcelku podružných, takže se nepotvrdily. Dokonce se objevila teorie, že autorů bylo více, a každý použil jiný jazyk. Psali ale stejným písmem.
Pokusy a omyly
Kniha je sice psána neznámým jazykem i písmem, přesto lze vysledovat jakési zákonitosti, které nasvědčují, že existovala určitá gramatická pravidla. Na základě statistiky je průměrná délka každého slova shodná s latinou, ale i s angličtinou (Zipfův zákon).
Americká kryptologická organizace NSA přišla s tím, že ohledně jazyka se jedná o šifru, využívající polyalfabetickou substituční šifru. Proti tomu hovoří fakt, že rukopis dodržuje již zmíněný Zipfův zákon, což u šifer není možné.
Pokusů o rozluštění rukopisu je stále celá řada: jedna teorie tvrdí, že viditelný text je sice nesmyslný, ale smysl mu dodávají při zvětšení patrné drobné značky; další tvrdí, že význam určují jiné detaily (počet písmen v řádku atd.). Za celkem pravděpodobnou teorii se pokládá názor, že jde o živý orientální jazyk, zapsaný novým písmem (např. misionářem, pro kterého byl asijský jazyk zapsán písmem příliš složitým).
Zajímavé je i to, že umělá inteligence srovnala 400 jazyků a zjistila největší podobnost s hebrejštinou.
V roce 2016 předložila své vysvětlení rukopisu Češka Irena Hanzíková. Jde podle ní o staročeštinu a šifra se průběžně mění. Konkrétní postup dekódování však odmítla prozradit.
Dohady ale zůstávají…
Mnoho badatelů je přesvědčeno, že jde o falzum bez nějakého smyslu. Hádanek je však stále spousta. Pokud měl rukopis účel, tak jaký? Dochovalo se 240 stránek pergamenu, ale původně jich měla kniha asi 270. Je jen šifrou nebo obsahuje skutečný jazyk, který je dnes již mrtvý? Další hypotézy mluví o písmu zapsaném spiritistickým médiem, že jde o hudební záznam, že jde o aztécký jazyk nahuatl aj.
Další výzkumníci hovoří o tom, že se jedná o soupis zakázaných knih, které v té době existovaly. Jen podle ilustrací se dá usuzovat na obsah knihy, a také je podle nich rozdělena na několik částí. Zdá se, že má část astronomickou, biologickou, botanickou, kosmologickou, farmakologickou a možná obsahuje i nějaké recepty. V knize je něco jako herbář, ale lze identifikovat jen některé rostliny (ostatní ilustrace jsou podobně nerozluštitelné, a právě z toho vychází názor, že ilustrované rostliny a tvory na naší planetě nenalezneme). A z toho milovníci záhad vycházejí: že by snad nepocházel z tohoto světa?