Malleus maleficarum – nástroj, který hojně využívala inkvizice

Čarodějnické procesy

O čarodějnických procesech toho již bylo napsáno mnoho, existuje však několik událostí, které měly pro vedení inkvizičních procesů zásadní a velmi neblahý význam. Jednou z těchto událostí je bezpochyby vznik spisu Malleus maleficarumKladiva na čarodějnice (podle nějž byl nazván i román Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice, pojednávající o čarodějnických procesech ve Velkých Losinách a v Šumperku).

Kramer a Sprenger

Vše začalo v Německu v 15. století. Zde působili dva horliví inkvizitoři, Heinrich Kramer a Jakob Sprenger. Ti byli velmi rozzuřeni tím, že mnoho lidí a mezi nimi i duchovních má dosud pocit, že čarodějnictví není nijak vážné zlo. Navíc obecně panoval dojem, že není ani příliš rozšířeno. To je tak znepokojovalo, že si stěžovali přímo u papeže Inocence VIII., který na jejich stížnost reagoval “s hněvem a obavami”. To dva horlivce povzbudilo k sepsání vyčerpávajícího svazku – byl to již jmenovaný spis Malleus maleficarum. Připojili k němu zároveň bulu papeže Inocence VIII. jako doporučení.

Důležitá příručka

Kladivo na čarodějnice vyšlo tiskem roku 1486, a jestliže předchozí vlna honu na čarodějnice klesala, pak ji tato kniha znova vzedmula. Připojená papežská bula již jmenovaného papeže vyzývala křesťany přímo k podpoře inkvizitorů. Když by s nimi někdo nechtěl spolupracovat, “ať na něho padne hněv Všemohoucího”. Pochybnosti o existenci čarodějnic či o jejich obcování s ďáblem byly samy o sobě již shledávány kacířstvím.

Výplod dvou vášnivých inkvizitorů měl 250 tisíc slov. V nich Kramer a Sprenger popisují vše, co bylo tehdy o čarodějnictví známo. Rozsáhlé pojednání je tak směskou lidových pověr a církevní doktríny o kacířství a uctívání ďábla. Po teorii následovaly praktické rady se zákonnými směrnicemi pro vedení procesů, vyslýchání svědků a získávání doznání. Nádavkem byly připojeny odkazy na nejefektivnější způsoby mučení.

Spis Malleus maleficarum se stal příručkou pro persekuci s jediným cílem, a to nenechat na živu jedinou čarodějnici. Vycházel znova a znova po dalších 200 let. V roce 1520 dosáhl třinácti vydání! Originál byl napsán v latině a pro všeobecné použití byl přeložen do němčiny, angličtiny, francouzštiny a italštiny. Do evropského povědomí vrylo toto dílo nesmazatelný obraz nočního létání, uctívání ďábla a čarodějnic chrlících kletby. Ale hlavně připomínku lidské krutosti a fanatismu.