Určitě ten pocit znáte všichni. Snažíte se, děláte maximum, ale výsledek, kterého dosahujete, té snaze příliš neodpovídá. Je, řekněme, průměrný. Vzhledem k vynaložené námaze vás to však příliš neuspokojuje.
Můžete se strhat, a přece to nestačí
Katce po práci začíná doma druhá směna. Její byt je totiž pokaždé jako klícka – vše naleštěno, vyžehleno, zpravidla partnera vítá teplou večeří nebo čerstvě upečeným koláčem. Není divu, že večer padá do postele polomrtvá únavou a to i o víkendu. Přestože téměř veškerý volný čas věnuje péči o společnou domácnost, aby se její nový partner v ní cítil dobře, má pocit, že ten její úsilí nedocení, dokonce jako by jeho city k ní pomalu opadávaly.
Pravidlo 80/20
Před více než sto lety zformuloval italský ekonom V. Pareto stále aktuální pravidlo, dle kterého přibližně 80 % vynaložené činnosti vede k 20 % výsledků. Toto je přesně Katčin případ – dělá, co může, ale výsledek nic moc. Pravidlo ovšem můžeme také interpretovat i dalším způsobem. Téměř 20 % činnosti vede k 80 % výsledků. (Procenta berte samozřejmě jen orientačně.) Toto již zní mnohem optimističtěji. Kdyby Katka usilovněji zapátrala po oněch dvaceti procentech, které ovlivňují skutečnou spokojenost jejího partnera ve vztahu, možná by byla překvapena. Na prvním místě by bylo více společných zážitků, včetně těch milostných, přičemž teplé večeře a nějaký ten nedostatek v úklidu by jí klidně odpustil.
Zjistěte, které činnosti jsou klíčové
Z uvedeného plyne, že nemá smysl dělat vždy vše na sto procent. V podstatě to ani nejde, pokud se netoužíme co nejdříve dopracovat do Bohnic. Naopak, k dosažení efektivního výsledku totiž zpravidla potřebujeme jen poměrně malou část činností, dovedností či znalostí. Klíčovým problémem je ovšem určit, které to jsou, což nebývá úplně jednoduché, a většinou to vyžaduje určitý čas, zkušenosti a v případech jako Katčin také komunikaci s druhými. Musíme si tedy stanovit určitý žebříček priorit, které označíme pomyslnou nálepkou DŮLEŽITÉ. Ty pak upřednostníme před ostatními.
