Smyslná královna Barbora Celská – nymfomanky žily v každé době!

Barbora Celská (1390 – 1451), druhá manželka císaře a krále Zikmunda, dcera celského hraběte Heřmana II. Mnohokrát jí byla vytýkána její nevázanost, podle některých měla na konci života i studovat alchymii, a dokonce se obklopit jakousi mužskou obdobou harému.

Zikmund Lucemburský

Pro úplnost v krátkosti shrneme i informace o císaři, jejím manželovi. Zikmund Lucemburský zvaný Ryšavý (1368 – 1437) byl druhorozený syn Karla IV., bratr Václava IV. Byla mu přisuzována jednoznačná vina za odsouzení a upálení Jana Husa v Kostnici, třebaže dnes se historici shodují, že spíše neprávem a na celé věci měl mnohem menší vinu, než mu přisoudil Jirásek. Stejně tak mu husité upírali nároky na český trůn pouze z vlastních náboženských důvodů, zvyklosti i právo byly na jeho straně.

Jejich manželství

Barbora a Zikmund – na první pohled dokonalý pár, měli prý patřit dokonce k nejkrásnějším v Evropě. Tenkrát neexistovali paparazzi, kteří by danou věc zachytili, takže není možné to potvrdit, ale to, jak jeden druhému slušeli…za tím je třeba hledat něco více znepokojujícího, než tam, kde přiznají, že něco skřípe.

Je pravdou, že i přísně katolická Evropa předpokládala v té době u panovníka milenku a nějaké to přijatelné rozptýlení. Avšak někteří z církevních hodnostářů měli trochu problém s tím, že Zikmund Lucemburský měl docela jiná měřítka pro slovo přijatelné.

A jestli byl ještě něco horšího, tak podobný přístup jeho zákonité manželky. Co už ale vyvolávalo bouři nevole, když se ta chtivá žena pletla do politiky. Tenkrát se nečekalo, že bude manželka spolurozhodovat, ale že bude mlčet, že bude zkrátka poslouchat, což ale Barbora nedělala.

Podle všeho byla pověstná svojí krásou, štíhlou postavou a bílou pletí a tehdejší muže přitahovala jako turecký med vosy. Nikdo se nedivil klepům, že jakmile manžel doma zabouchne dveře, ráda vyhledává mužskou společnost. Když již byla situace neúnosná, Zikmund (ač, jak víme, nebyl bez hříšku), jí zastavil finance a na dva roky vykázal od dvora, aby se zklidnila ona i situace v zemi.

Po Zikmundově smrti žila od roku 1441 v Čechách, konkrétně v Mělníku, kde se měla věnovat alchymii, prý především podvodné.

Ovšem přinejmenším jeden muž, italský vzdělanec Enea Silvio Piccolomini (1405 – 1464), který to dotáhl na papeže se jménem Pius II., ji v lásce neměl. Napsal dokonce, že to byla „…žena nesmírně smyslná. Žila veřejně se svými souložníky a muže častěji sváděla, než byla sama sváděna; necítila se vázána ani křesťanským náboženstvím, ani kterýmkoliv jiným, a dokonce popírala, že existuje nebe i peklo. Často prý plísnila své služky, že se modlí a postí; prý své tělo zbytečně vysilují a věří, že usmíří slovy vymyšlené nebeské božstvo. Má se žít příjemně, pokud je člověk živ, a oddávat se rozkoším.“