Sovinecko: Překrásná krajina je i nechvalně proslulá procesy s čarodějnicemi a vampyrismem

Sovinec

Zdejší lokalita vyrůstá jakoby přímo z mystického podhoubí, takže různých tajemných bytostí je tu úplná tlačenice. Pověrami opředené Sovinecko ovšem také nechvalně proslulo i procesy s čarodějnicemi, a to zejména ve druhé polovině 17. století.

Čarodějky dříve

Ostatně víra v čarodějnictví, která později přinesla tolik neštěstí, má prastaré kořeny. Dříve tomu však bylo jinak – již ve slovanské mytologii se setkáváme s Vědmami či Věšticemi, které měly být nadány nadpřirozenou mocí a obdařeny jakýmsi vyšším vědomím. Jak již jejich pojmenování naznačuje, byla jim přisuzována schopnost věštění a také čarování. Jde o to, že znaly tajemství přírody a nejrůznější bylin, ze kterých vyráběly masti a elixíry. Na místech k tomu vymezených – třeba mýtinách či vrcholech kopců – prováděly ve dnech Slunovratu tajemné obřady. Ovšem čarodějnické procesy, které probíhaly hlavně v 17. století, sice nejsou tak známé jako na Šumpersku, ale nebyly o nic méně kruté.

Vampyrismus

Jistou zvláštností Sovinecka, která se zde objevila ve větším měřítku než na většině ostatního našeho území, byla obvinění z vampyrismu. Až do první poloviny 18. století víra v upíry ovládala tento kraj – tedy v době, kdy odeznívaly hony na čarodějnice. Je možné, že obyvatelstvo zde bylo tenkrát hodně pověrčivé. I v honbě za upíry skončily stovky obětí na hořících hranicích, případně se prováděly exhumace pohřbených, jejichž těla byla “zajištěna.” Ve starých písemnostech se dokonce hovoří o “usedlostech upírů”, kde se pod vedením Mora, vládce říše temných sil, měli scházet upíři z celého Sovinecka. Jedna taková usedlost stála přímo naproti hradu na kopci jménem Vápenný vrch a takovým místům se lidé zdaleka vyhýbali.

Další pověsti

Jak již bylo výše uvedeno, tajemných bytostí a úkazů je tu habaděj. Tak kupříkladu pod hradem Sovincem je kopec, kterému se říká Na skalinách a dříve byl nazýván Ptačí skála. Zde se má zjevovat kolem půlnoci v noci svatojánské přízrak dívky, která hledá člověka, jenž by jí pomohl nadzvednout obrovský balvan, pod nímž je ukryt prsten, díky němuž by byla dívka zbavena svého prokletí.

Je tu dále legenda o Sovím králi, který byl zaklet do ptačí podoby zlou babou Durmou, a dosud žije se svou milovanou dívkou v jedné jeskyni Soví skály naproti hradu. Za denního světla je možno prý spatřit mezi balvany přízrak krásné dívky s velkým výrem na rameni.

K přítomnosti Švédů na Sovinci se váže pověst o velkém balvanu, zvaném Švédský kámen. Pověst praví, že jedenkrát za deset let se o noci svatojánské objevují u kamene modrá světýlka, která malují různé tvary po jeho povrchu. Tyto obrazce prý přinášejí poselství tomu, kdo umí číst v symbolech, a tudíž ví, že kříž přináší naději a víru, kruh tajemství nekonečna a věčnosti, trojúhelník magickou sílu a hvězda znamená štěstí – právě tyto symboly se totiž na balvanu objeví a říká se, že přinesou moudrost a poznání tomu, kdo je spatří.

Něco z historie hradu

Hrad Sovinec byl založen bratry Vokem a Pavlem ze Sovince na počátku 14. století, tehdy byl hrad poměrně malý. Postupně měnil majitele, kteří jej rozšiřovali. Roku 1624 ho získal Řád německých rytířů, který jej držel až do roku 1945. Hrad byl několikrát poškozen (třeba úderem blesku či během švédských nájezdů), ale byl znova opravován. Během druhé světové války smutně proslul jako vězení francouzských důstojníků a základna jednotek SS.

Roku 1945 hrad opět poškodil požár – tehdy částečné opravy zajistila Moravská filharmonie v Olomouci, která hrad dostala do své správy v poválečných letech. Roku 1960 přebral správu hradu Vlastivědný ústav v Bruntále. Také v současné době je stále obnovován a přitahuje mnoho turistů i díky kulturním akcím, které jsou zde každoročně pořádány.