Připadá vám u nás horko? Co teprve v Indii! Je to obrovská země a je pravda, že klimatické podmínky se mohou v různých oblastech lišit. Na většině území je ovšem tropické klima. Od března do července teploty stoupají nad 40 stupňů Celsia a nezřídka, zvláště v květnu, vyšplhá rtuť až k 48 stupňům.
Symbol Indie
My se ale vydáme do chládku, k perle architektury – Tádž Mahalu. K pomníku, který postavil jeden z indických panovníků milované ženě – nenapodobitelnému a krásnému jako sen.
V roce 1629 zemřela manželka indického mogula při porodu čtrnáctého dítěte. Bylo jí 36 let, byla již 17 let vdaná a její manžel Šáhdžáhán tím ztratil nejen milovanou ženu, ale i politickou rádkyni. Prý pro ni truchlil dva roky a bolestí mu zbělely vlasy. Slíbil, že postaví pomník, který by byl hoden památky jeho ženy – něco zcela mimořádného, jako byla pro něj mimořádná ona. A nelze popřít, že se mu to podařilo. Arjumand Banu, známější jako Mumtáz Mahal (Vyvolená palácem), dostala neobyčejný náhrobek, který byl označen zkratkou jejího jména jako Tádž Mahal. Je to stavba jako z pohádek Tisíce a jedné noci a proslavila se po celém světě.
Stále přitahuje neuvěřitelné množství lidí a právě její silueta se stala symbolem Indie. Chybí mu monumentální tíha pomníku, která by se dala očekávat, spíše se zdá, že se vznáší mezi nebem a zemí.
Stavba
Pomník je postaven z mramoru, ale není celý bílý, jak chtějí vzbuzovat dojem mnohé fotografie. Do povrchu je totiž vloženo tisíce drahokamů a polodrahokamů. Pro kaligrafickou výzdobu byl zase použit černý mramor. Ciselované mramorové obklady vrhají fascinující stíny, a to vždy podle toho, jak dopadá světlo – však jsou to vyloženě ukázky umělecké řemeslné práce.
Tádž Mahal postavilo asi 20 tisíc pracovníků za dobu 22 let (1632 – 1654). Prý se na architektonickém ztvárnění podíleli i Francouz a Benátčan, ale ani jedno jméno není s jistotou známo.
Kdysi měl Tádž Mahal stříbrné dveře, uvnitř bylo zábradlí ze zlata a přes náhrobek Mumtáz Mahal, zřízený přímo nad místem, kde byla zpopelněna, ležel šál posázený perlami. Ovšem cenné předměty rozkradli zloději. Různí lapkové se ostatně stále pokoušejí vložené drahokamy vylamovat.
I přes tato negativa dodnes působí Tádž Mahal na každého návštěvníka mocným dojmem. Kupole ve tvaru perly je islámským symbolem ženskosti a ráje. Kupole tak symbolizuje nebe a čtvercové budovy pod ní zemi.
Pomník stojí v zahradách a vchází se do něj velkou vstupní bránou, velmi krásnou, jak jinak. Převyšují ji pavilóny završené kupolemi a původně měly vrata ze stříbra, dodatečně pobitá stovkami stříbrných hřebíků. Vrata však byla uloupena a na jejich místě jsou mosazná.
Další osudy Tádž Mahalu
Podle pověsti (ovšem spíše málo pravděpodobné) si chtěl Šáhdžáhán nechat postavit pomník z černého mramoru na druhé straně řeky Yamuna. Ale v roce 1658 se prodral k moci jeho syn Aurangzéb a zavřel otce na devět let (vlastně do smrti) do domácího vězení v pevnosti Ágra. Odtamtud se mohl Šáhdžáhán dívat na Tádž Mahal.
Kolem roku 1670 nechal vytvořit Aurangzéb pro svou ženu Aurangbad napodobeninu Tádž Mahalu, nebyla však tak krásná jako originál.
Byla zde zmínka o zlodějích – vlastně vykradačích hrobů, kteří se u takového bohatství nutně museli vyskytnout. Jejich „práce“ však není nic proti tomu, co učinil generální guvernér Bengálska William Bentinck. Kolem roku 1830 navrhl Tádž Mahal zbavit mramoru, ten odvézt na lodích do Londýna a tam jej prodat. Od plánu bylo naštěstí nakonec upuštěno.