Warning: Attempt to read property "post_excerpt" on null in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 392
Warning: Trying to access array offset on value of type bool in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 394
Warning: Attempt to read property "post_title" on null in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 394
Moravský kras se tvořil celé věky a tajemný labyrint jeskyní i dnes dráždí naši fantazii. Je zde totiž možná ještě řada jeskyní, které dosud nebyly objeveny. Ovšem místem, které přece jen asi přitahuje nejvíce, je propast Macocha. Je úchvatná, ale budí respekt. Takže není divu, že se kolem ní objevila spousta příběhů, ať už vymyšlených či pravdivých.
Fakta
Její ústí je 174 krát 76 metrů a klesá svisle dolů, takže můžeme dohlédnout až na dno. Co se týče hloubky, uvádí se 138,5 m suché hloubky Macochy, celková hloubka pak je 188,5 m. Po dně protéká ponorná říčka Punkva, ve stěnách lze vidět několik otvorů do jeskyní. V roce 1882 byl na okraji propasti vybudován tzv. gloriet – horní můstek, v roce 1899 přibyl dolní můstek ve výšce 90 metrů ode dna. V roce 1928 byla postavena dnešní chata po vyhořelé původní.
Pověst o vzniku jména propasti
Macocha dlouho neměla jméno, říkalo se jí prostě Propast. Její název pochází od nejznámějšího příběhu, který je prý zaručeně pravdivý. V nedalekých Vilémovicích žil ovdovělý sedlák Hálek s malým chlapcem. Sedlák se znova oženil a zajistil tak malému synkovi novou maminku, ale brzy se jí též narodilo dítě a malý Martin jí začal být na překážku.
Jednou ho měla vylákat na jahody, které rostly na okraji propasti, strčila do něj a chlapeček se zřítil dolů. Šťastnou náhodou se ale zachytil za keř a zachránil se. Následuje několik variant toho, jak celý příběh dopadl. Podle nich se macecha, hnána výčitkami svědomí, sama vrhla do propasti, dle druhé varianty ji tam shodil otec dítěte a podle třetí rozhněvaní vesničané. Za bouřlivých dnů se prý ze dna propasti ozývá kvílení – to je duch této zlé macechy. Náhlé objevení jména pro propast v písemných záznamech v 17. století skutečně naznačuje, že se tehdy takový případ mohl stát.
Je pravdou, že skokem do propasti ukončilo svůj život mnoho lidí, v dávnějších časech však jejich těla nebyla nalezena, protože je strhla voda a těla zmizela v podzemním labyrintu. Později je na dně nacházeli a vynášeli dobrovolníci na laně.
Historie objevování
První písemná zmínka o propasti je z roku 1575. Poprvé se odvážil na dno roku 1723 brněnský minorita Lazarus Schopper – nejdříve však poslal dolů dva místní sedláky, a teprve když se vrátili živí, sám se spustil do propasti. Dalších zájemců přibývalo, mezi nimi se dolů spustil i hrabě Karel Salm, majitel panství. V roce 1856 sestoupil dolů Jindřich Wankel, který v této oblasti objevil a zmapoval řadu jeskyní.
Jeho dcera Karolína vydala sbírku krajových pověstí – v ní je uvedena další místní legenda – dívka Kateřina, která hledala zbloudilou ovci (v jiné variantě byla zahnána bouří) našla vchod do podzemí, nenašla však již nikdy cestu ven. Ovšem když ji vesničané hledali, objevili tak Kateřinskou jeskyni.
Karolíniným synem byl Karel Absolon – známý archeolog. Také on zkoumal Moravský kras. Pomáhali mu místní lidé, kteří s ním pronikali hlouběji do jeskyní. Kromě kostí prehistorických zvířat zde byly nalezeny kosti lidí, kteří tu lovili a dokonce úlomky keramiky. Roku 1909 byly objeveny Punkevní jeskyně. Cestu ponornou řekou Punkva se podařilo zpřístupnit roku 1933.