Jedináček dostává vše, o co se ostatní děti musí dělit se svými sourozenci – lásku, pozornost, čas i peníze svých rodičů. Jak ho to ovlivní? Jsou jedináčci jiní než ostatní děti?
Výhody a nevýhody jedináčka
Je samozřejmě velký rozdíl, jestli rodiče mají doma malou „smečku“ nezbedů nebo jen jedno dítě. Velký rozdíl je dokonce i v tom, jestli je v rodině pouze jedno dítě nebo děti dvě. Rodiče jedináčků soustředí všechnu svou pozornost na své jediné dítě, tudíž zpravidla podchytí a bohatě rozvinou jeho vrozené vlohy. Mohou mu poskytnout intenzivnější podporu a také lepší materiální a finanční zázemí, než když mají dětí více. Jedináčci díky tomu často v mnoha směrech předbíhají své vrstevníky. Například ve vyjadřování, úrovni myšlení, obecných názorech, ve sportu nebo umění. Zároveň se však jedináčci mnohdy ocitají pod velkým tlakem, protože rodiče do nich promítají své ambice. Odměnou za svou nadměrnou péči očekávají nadprůměrné výsledky, což může mít na dětskou psychiku také negativní dopad. Tyto děti mohou mít pocit, že jejich lidská hodnota je udávána jejich výkonem. V dospělosti se z nich proto mohou stát workoholici. Jedináčci nemusí o lásku a pozornost usilovat. Obojího se jim zpravidla dostává automaticky. Také nemusí obhajovat svůj názor a svá práva před druhým sourozencem. Díky tomuto faktu mnohdy očekávají, že lásky a pozornosti se jim dostane vždy, že se o ně není potřeba snažit. Tento postoj však v pozdějším životě může vést k mnoha rozčarováním a také k problémům zejména v partnerských vztazích.
Prestižní kariéry
V dospělosti bývají jedináčci často zodpovědnými lidmi s vysokými ambicemi a s velkou sebekázní, což je předurčuje k jejich kariéře. Dle průzkumů prvorozené děti (do této kategorie spadají také jedináčci) se často stávají manažery, lékaři, učiteli, vědci či dokonce prezidenty. Mají tendenci na sebe přebírat mnoho pracovních úkolů a zodpovědnosti (někdy přespříliš), chtějí mít běh věcí pod kontrolou.
Rodiče bez zkušeností
Všechny jedináčky spojuje jedna skutečnost – rodiče, kteří neměli předešlou zkušenost s výchovou. Zatímco u druhého a dalšího dítěte, se rodiče mohou poučit z vlastních chyb, zde se učí na dítěti samotném. O rodičích jedináčků se také říká, že jsou úzkostliví (nebo alespoň jeden z nich), mají přílišnou tendenci dítě ochraňovat (právě proto, že je jejich jediné) a klestit mu cestičku. Tato přílišná péče však může být dítěti spíše na škodu, protože mu nedovolí poznat pravou hodnotu věcí a získat včas potřebné životní zkušenosti a zdravou víru v sebe sama.
