Tento hrad severně od Pardubic skutečně nelze přehlédnou – je vidět už zdaleka, protože okolí je samá rovina. Kunětická hora patří k hradům, jehož počátky historikové zatím marně hledají – zřejmě byl založen koncem 13. století, ale možná ani nebyl dokončen a zanikl na začátku 14. století.
Bouřlivé dějiny
Důležitý je rok 1421 – husitský vůdce Diviš Bořek z Miletínka v té době vypálil opatovický klášter a zabral jeho pozemky. Kunětická hora, jak uvažoval, je neocenitelné strategické místo, a to se mu zalíbilo. Dal se do stavby a hrad byl dokončen v rekordním čase – roku 1423, přičemž bylo využito zříceniny původní pevnosti.
Sám Diviš Bořek prý pak přešel na stranu krále Zikmunda, tedy protihusitskou, a za to získal hrad do osobního vlastnictví. Pozdějšími majiteli byli i král Jiří z Poděbrad nebo mocný Vilém z Pernštejna. Za Pernštejnů byl sice hrad přestavěn, ale posléze prodán arciknížeti Maxmiliánovi, neboť Pernštejnové si za své sídlo vybrali Pardubice.
Objekt poněkud ztratil na významu a roku 1645 přitáhla navíc švédská vojska, která Kunětickou horu zpustošila. Od roku 1681 je uváděn hrad jako pustý, pečovalo se pouze o kapli. V letech 1923 – 1928 architekt Dušan Jurkovič vypracoval plán obnovy sídla, plán však nebylo zcela dodržen a poslední velká rekonstrukce byla dokončena v roce 1993.
Dnes válcová věž shlíží majestátně do krajiny a je vidět opravdu zdaleka, v kapli sv. Kateřiny můžeme obdivovat pozdně gotickou sklípkovou klenbu a můžeme nahlédnout i do hladomorny. Na hradě je také krom jiného i expozice Zločin a trest v českých dějinách.
Legendy převážně z podzemí hradu
O tajemném podzemí není v přístupných sklepeních hradu ani stopa. Však nikde není psáno, že tyto podzemní prostory jsou přístupné přímo z hradu.
V kopci pod Kunětickou horou je prý podzemní labyrint opředený mnoha pověstmi. Uvnitř prý odpočívá vojsko podobně jako v hoře Blaník. Také vyjede, až bude zemi nejhůř. Jednou za rok se brány podzemí otvírají, kdo však vejde, nesmí se moc zdržovat, jinak by se ven nedostal celý rok.
Krom spících rytířů jsou tu i strašidla – mají to být přízraky podvedených mnichů z opatovického kláštera, kteří neustále hledají svůj poklad.
Pověst o pokladu
Kdysi hrozilo, že bude opatovický klášter zničen, všechny cennosti tedy mniši schovali do vinných sudů. Ty pak dopravili na hrad a prosili tehdejšího pána, aby jim sudy uschoval. Neprozradili však obsah, panovalo přesvědčení, že uvnitř je skutečně víno. Hradní pán se však sám hodlal přesvědčit – vybral pak všechny cennosti a sudy dal opravdu naplnit vínem. Jiná varianta říká, že se na hradě tak slavilo, že pán nechal otevřít všechny sudy s vínem, jak postupně docházely, a omylem i ty opatovické. Spatřil však, co nečekal.
Na hrad pak vpadla husitská vojska. Poklad byl ukryt, ale naživu prý nezůstal nikdo, kdo by věděl, kde jsou cennosti uschovány, a tak je poklad navždy ztracen…
Kunětickou horu ohrožoval také nedaleký lom – zapříčinil kupříkladu zřícení jižní části areálu. Od roku 1881 v lomu hospodařil vídeňský podnikatel Richard Drasche, který se nemínil zastavit pře ničím. Až Muzejní spolek v Pardubicích prosadil zastavení lomu. Velmi se v tom angažoval Alois Jirásek. To on prý na nějakém sjezdu přesvědčil svého žáka o nutnosti zachránit tak cennou památku. Ten žák se jmenoval – Richard Drasche. Podle dalších zvěstí je toto mylná zpráva a k zastavení ho vedlo okresními činiteli rozhodnutí, že ke stavbám silnic a cest nebude použit čedič.
Díky velké snaze ostatních nám tak takto krásná památka zůstala zachována.
