Byla by škoda v našich novinách nezveřejnit příspěvek o osobnosti paní Ivy Hoňkové. Její tvorba je velmi obsáhlá, rozmanitá a mimořádná. Píše i ilustruje knihy již od roku 2005 – tedy čtrnáctým rokem. Za tuto dobu jí vyšlo přes 30 knižních titulů, a to převážně s dětskou tematikou.
Trilogie a pracovní knihy pro děti
Jejím nejnovějším dílem jsou Andělské pohádky ze starého mlýna – kniha je první z trilogie. Druhý díl Andělské pohádky – podzim ve starém mlýně by měly vyjít během měsíce a třetí kniha z trilogie je plánována na rok 2021. Příběhy z těchto knih jsou zasazeny do doby našich prababiček, tedy někdy do poloviny 19. století. Autorčinou snahou bylo zapracovat do nich odkazy našich předků, lidové zvyky, obyčeje, tradice a propojení s přírodou. Ukázat dětem i dospělým cesty mnohdy již zapomenuté. Těmi lze jít a nacházet krásu v kontrastu k dnešní uspěchané době. Ať už v přírodě nebo v mezilidských vztazích. Hlavním cílem těchto pohádek je oživit lidé tradice a pověsti. Pan Hoňková navrhla postavičky tak, aby děti zaujaly a do jednotlivých příběhů promyšleně zakomponovala nějaký ten odkaz našich předků.
Kromě těchto pohádkových knih autorka pracuje na sérii tzv. pracovních knih (se stejnými postavičkami, což je anděl a čertík). První z nich se má jmenovat Andělské pohádky – Lucinčin kouzelný herbář. S jeho pomocí lze děti naučit alespoň základní znalost rostlin, a to formou pro ně přijatelnou. I v těchto pracovních knihách ale nesmí chybět trocha té magie, pověstí a pověr.
Ilustrace a loutky
Již zmíněná trilogie i pracovní knihy jsou výjimečné v tom, že v nich jsou ilustrace pouze pro oživení předsádek, jinak knihy obsahují doprovodné fotografie loutek. Ty si autorka sama navrhla a život jim vdechla známá rekvizitářka Lenka Minaříková (ta vyráběla krom jiného pohyblivé loutky pro večerníčky (třeba Krysáci) a Michaela Heroldová z ateliéru Míša.
Na knihách spolupracovalo a spolupracuje, jak uvádí Iva Hoňková, mnoho dalších rekvizitářů, kteří vyrábějí nábytek do světniček starého mlýna i do dalších scén pro skřítky, vodníka nebo Meluzínu. Poněvadž loutky jsou navrženy tak, aby byly vysoké 20 cm, doplňky je třeba vytvářet úměrně jejich velikosti.
Iva Hoňková rád cestuje po muzeích i mimo naši republiku, kde získává motivaci a inspiraci. Také zde dle svých slov nakupuje od místních řemeslníků další rekvizity – těch totiž není nikdy dost. Autorka spolupracuje také s etnology, botaniky, ale i veterináři, chemiky a dalšími odborníky – tomuto fantastickému týmu je vděčná a my si zase můžeme udělat představu, kolik práce dá vydání byť jen jediné knihy.
Další zájmy
Pro čtenáře i pro zájemce, kteří chtějí nahlédnout do ateliérů je k dispozici facebooková stránka: Andělské pohádky ze starého mlýna. Na těchto stránkách naleznete také spoustu dalších informací, včetně připravovaných akcí.
Iva Hoňková se dále věnuje malbě akvarelem a olejovými barvami – maluje primárně obrazy s leteckou tematikou z válek, ale její tvorbu tvoří i tematika meziválečná a současná.
Je to tedy autorka skutečně všestranná a vlastní dokonce firmu – výtvarný ateliér. Dále je na částečný úvazek zaměstnána jako kurátorka archivní sbírky Vagonářského muzea, také pracuje pro Letecké muzeum v Suchdole nad Odrou a píše v současnosti scénář pro celovečerní animovaný film Andělských pohádek. Ráda čte – hlavně historické knihy (zejména životopisy). Má také ráda staré filmy a s oblibou cestuje – poznává tak zajímavé lidi a nové světy.
Co říci závěrem? Je jistě výborné, že vycházejí pro malé čtenáře knihy tohoto druhu – tedy pohádky ve „starším“ duchu. Jsou prodchnuté tradicí, která by neměla být zapomínána a jak ji uchovat lépe, než pomocí dětské fantazie. Také kontakt s přírodou je čím dál tím menší, i v tomto se mohou v autorčiných knihách děti inspirovat. Dnešní doba je příliš stresující a uspěchaná – a takovéto pohádky nám předkládají jinou cestu poznání.
