Strašidelných lesů je u nás mnoho, ale milovníci záhad se někdy přou o to, zda je děsivějším místem Branišovský les (samostatný článek o něm vyšel v našich novinách 27. 6. ) nebo právě Pánova březina.
Negativní energie
Pánova březina se nachází nedaleko Prahy, a jelikož zde byla po staletí zaznamenávána řada nevysvětlitelných úkazů, řadí se mezi místa s mnoha paranormálními jevy.
Silnou negativní energii prý pociťují v lese lidé i zvířata, proto tu neuslyšíte zpěv ptáků, což je opravdu zvláštní. Psy nebo koně sem nedostanete, zuřivě se brání.
Je možné, že je zde nějaký energetický otisk, stejně jako na dalších místech, kde se odehrála tragická událost – a v Pánově březině se jich odehrálo hned několik.
Samé tragédie
Prý se zde zjevují přízračné postavy a jednou z nich je duch mladé dívky, oblečené do šedých šatů. Místo očí a úst má jen tmavě krvavé skvrny. Má jít o šlechtičnu jménem Ležárka, která zde zahynula za třicetileté války. Snažila se před Švédy, kteří bezuzdně rabovali, ukrýt zlatý pohár. Vojáci ji však dostihli a mučili, aby vyzradila, kde pohár ukryla. Zřejmě to byl předmět pro ni velmi významný, protože i přes brutální mučení nic neprozradila. Nakonec jimi byla zabita. Zlatý pohár nikdy nebyl nalezen. Podle výpovědí svědků tu její duch obchází a nenachází klid.
Další hroznou událostí byla smrt dvou mladých lidí na konci 19. století. Byli to milenci, jejichž rodiny byly nejen proti sňatku, ale zakazovaly jim i vídat se. Oba tedy zvolili smrt – v silných mrazech, které v té době zrovna byly, se vysvlékli a umrzli, možná snad prý ještě vypili jed. Místu, kde k činu došlo, se prý říká U Umrzlých.
Dosud poslední tragickou událostí v lese byl čin studenta gymnázia, který se, snad z nešťastné lásky, zastřelil.
Atmosféra lesa není právě pohodová
Zdá se, že Pánova březina, podobně jako Branišovský les, přitahuje sebevrahy. Každopádně lidé, kteří dnes les navštíví, mají možná stejné pocity jako ti, kdo ho navštívili před staletími. Tlející vyvrácené stromy zarůstající do vysoké a husté trávy již na první pohled vzbudí pocit jakési marnosti a smutku.
I po týdnech trvajícím suchu je v lese stále mnoho louží a mokřadů, které je těžké překročit. Přes sebe popadané stromy a obtížně zdolatelný terén působí dojmem, že lesní přízraky, které uvízly v čase, brání nevítaným návštěvníkům ve vstupu do jejich temného lesa.
Lidé citlivější tvrdí, že se jim zdálo, jako by se v jejich blízkosti stále někdo pohyboval. Možná duchové? Nebo možná je to zvláštní šero, do kterého se snaží proniknout sluneční paprsky. To se v nejbližší době asi jen tak nedozvíme.
