Kutná Hora: Chrámový obraz možná skrývá cestu k objevení kamene mudrců

Kutná Hora

Kutná Hora patří k nejkrásnějším českým městům a chrám sv. Barbory tvoří jeho dominantu. Věhlas města je krom jiného založen na stříbře. Vše začalo, když mnich Antonín z nedalekého kláštera v Sedleci objevil tři stříbrné pruty, které vyčnívaly ze země. Přikryl je svou mnišskou kutnou a běžel za opatem kláštera. Z té doby pochází název Kutná Hora. A i Kutná Hora má svá tajemství.

Alchymistické rejdy

Zdá se sice pravděpodobnější, že název je odvozen od slova kutat, ale pověst o mnichovi je kouzelná. Mnich, který se zabývá duchovními poklady, najde poklad hmotný. Jako by to předznamenalo osudy města, které se stalo cílem nejen hledačů drahých kovů, ale také alchymistů, kteří hledali zlato filozofické. Věřili, že i kovy žijí svým vlastním životem a mohou se i vyvíjet od železa až po ušlechtilé kovy, jako je třeba stříbro. Co kdyby se právě zde nacházela ona materia prima (prvotní hmota), potřebná k výrobě kamene mudrců?

S alchymií je spjat i takzvaný Sankturinovský dům. Ve věži na zadní straně tohoto domu se prý nacházela alchymistická laboratoř, kde snad měl pracovat Hynek z Poděbrad, syn krále Jiřího. O tom, že byl nejspíše Hynek opravdu majitelem domu, vypovídá také nádherná výzdoba.

Alchymistická místnost, která byla objevena, byla umístěna ve sklepeních a příznivci tajemna mohou uvítat, že v prostorách Sankturinovského domu bylo založeno muzeum alchymie.

Poklad v domě

Sankturinovský dům nemá jen tuto zvláštnost – ve sklepě se prý nacházela skrýš, v níž měl být poklad. Roku 1660 věnoval generál císařského vojska Juan Salazar de Monte Albano dům své manželce Francisce Johaně Salazarové. Jakmile dům získala, podala žalobu na havíře Buriana, který měl vyzvednout z tajné skrýše poklady. Svůj čin sice přiznal, ale při výslechu, což mohlo obnášet také mučení.

Chrám sv. Jakuba a tajemný obraz

Velké tajemství v sobě ale ukrývá kostel sv. Jakuba. Tento chrám tvoří součást posvátné osy města. V jeho zdech si můžeme prohlédnout obraz vytesaný z jednoho kusu lipového dřeva, který znázorňuje biblický výjev: matka synů Zebedeových odevzdává své syny Jakuba a Jana Kristu za učedníky. Obraz vytvořil roku 1678 pravděpodobně Kašpar Eichler a váže se k němu zajímavé tajemství.

Krom něj se také badatelé nemohli shodnout na opravdovém tvůrci tohoto řezbářského skvostu, neboť písemné prameny hovoří jaký jinak, a to podle toho, jak v té či oné době vypadala Kutná Hora, která tvoří pozadí obrazu v porovnání se skutečností. Kdo byl tedy autorem díla, které je pět metrů vysoké a tři a půl metru široké? Nakonec se badatelé shodli přece jen na Eichlerovi.

Obraz byl dlouho vnímán jako významná památka na řemeslnou zručnost našich předků, ale ve skutečnosti ukrývá mnohem víc než biblický motiv na panoramatu Kutné Hory. Jeden mineralog upozornil na to, že kameny, které plasticky vystupují ze spodní části dřevořezby, a které dosud každý považoval za součást krajiny, vypadají jako krystalografické znázornění nerostů, které se vyskytují v Kutné Hoře. Dalo by se tedy říci, že umělec ztvárnil na obraze krystalografické tvary minerálů ze stříbronosného rudného ložiska Kutné Hory. To je sice zajímavé, ale co když je vše trochu jinak?

Ve středověku i na začátku novověku existovalo těsnější propojení duchovního vidění světa s hmotným, proto prožívaly rozkvět mystické disciplíny. Alchymie kupříkladu pracovala i s různými minerály. Co když vůbec není náhoda, že se na obraze objevují právě určité minerály – co kdy jde o uměleckým způsobem znázorněný alchymický proces, jakýsi vzorec, který lze těžko rozluštit pro toho, kdo alchymii nezná? Kdoví, třeba se jednou najde někdo, kdo zde objeví kámen mudrců…