Klášter Rosa Coeli – zdejší mnich se oženil s jednou z jeptišek

Rosa Coeli

Nejstarší ženský klášter na Moravě Rosa Coeli (Růže nebes) leží v troskách již od 18. století. Stále se však věří, že kdo sem vstoupí, vstřebá dobrou energii. Ale ne všechny události kdysi bohatého kláštera byly šťastné.

Původ klášter

Historka o vzniku kláštera Rosa Coeli je dramatická – v 70. letech 12. století se moravský pán Vilém z Kounic účastnil tažení knížete Soběslava II. proti rakouskému vévodovi Jindřichovi II. Jasomirgotovi. Soběslav a jeho bojovníci si však vysloužili církevní klatbu, protože při vpádu do Rakous plenili úplně všechno, včetně církevního majetku. Vilém dosáhl v Římě příslibu zrušení klatby, ale pod podmínkou, že na svém panství postaví klášter.

A tak již v roce 1183 byly uvedeny do románských zdí nového areálu premonstrátky z Louňovic pod Blaníkem. Co ale by za vší tou okázalostí, co si asi mysleli lidé, kteří v potu stavěli chrám, aby sňali punc viny z vraha? Dal slib, že vystaví klášter pro sto zbožných panen – možná právě tolik jich Vilémovo vojsko znásilnilo a povraždilo. Není divu, že dějiny zdejšího kláštera byly nakonec vše, jen ne klidné, jak by se na klášter slušelo.

Když v roce 1185 vpadl český kníže Bedřich na Moravu, padla za oběť ohni celá ves Kounice s výjimkou kláštera a kostela. Při druhém Bedřichově vpádu se strhla taková bitva, že Vilém z Kounic prý přežil jen “zásluhami bratrů a sester zaň v klášteře kounickém orodujících.”

Jeptišky postavily  hrad na svou ochranu

Po vymření zdejší větve Kouniců v roce 1284 klášter přešel do rukou krále Václava II. a prosperoval tak, že na kopci nad ním jeptišky záhy postavily z vlastních prostředků hrad, který měl chránit jejich bezpečí.

Za husitských vále byla Růže nebes vypleněna, ale jeptišky prý ještě stačily ukrýt poklad, než utekly.

Neobvyklá svatba

Po konce těchto válek premonstrátky začaly s pomocí zachráněného pokladu zříceniny opravovat. Ovšem odehrála se tu zvláštní historie, a to v první polovině 16. století. Zdejší probošt Martin Göschl přestoupil k luteránům a oženil se s jednou z jeptišek. (V tom mu byl velkým vzorem právě Martin Luther, od něhož luteránství vzešlo – ten se též oženil s jeptiškou, aby dokázal, že bible kněžím manželství neupírá).

Göschl byl suspendován, jenomže odmítl klášter opustit a žádal, aby klášterní majetek přešel do jeho vlastnictví. Biskupská komise ale neustoupila, zvláště poté, co shledala, že klášterní život pod proboštovým vlivem je “neřestný a krajně pohoršlivý”. Göschl nakonec zemřel ve vězení olomouckého biskupství. Klášter dostal nového probošta Jana, ale ani potom se počínání premonstrátek nejevilo jako příliš svaté. Lidé z okolí se prý na to nemohli dívat, do kláštera vtrhli a zpustošili ho – pověst říká, že to bylo v noci, jeptišky byly vyvražděny a nejhříšnější z nich zazděna – prý je tam někde zazděna dodnes.

Jaká je ale pravda?

Historikové se drží více při zemi, prý se většině jeptišek podařilo uprchnout. Rosa Coeli pustl, v polovině 16. století si však Jiří Žabka z Limberka nechal hrad upravit ke stálému bydlení, avšak v kostele Panny Marie zřídil jen rodinnou hrobku – klášter tudíž chátral dál.

V 17. století jej koupili strahovští premonstráti a opravili, ale roku 1703, kdy byl znovu vysvěcen, vše zničil velký požár.

Přesto je to krásné místo, důstojně vypadající i ve svém rozpadu. Ať už zde pocítíte jakoukoliv energii, je to stále místo tajemství. Co vše asi pamatují zdi, které zůstaly? Vroucí modlitby, strach, zoufalství? A opravdu řeholní sestry žily tak hříšně? Je pravdou, že milovníci záhad tvrdí, že zbytky kláštera hýří pozitivní energií. Ale na tomto místě zřejmě opravdu nešlo pouze o modlitby a rozjímání. Jakoby snad požár ukončil existenci osudem unaveného kláštera.