Mezi chlouby Národního parku Šumavy patří jeho téměř 28 procent bezzásahových zón, kde se nic neřídí lidskými zákony a poučkami a kde vládne příroda sama. A právě zde se ozývají hlasy, že pokud se v těchto zónách nebude aktivně zasahovat proti kůrovci, Šumava uschne a změní se v poušť a mrtvou krajinu. S touto teorií ale nesouhlasí Správa NP Šumava.
Jenom kácením zastavíme kůrovce…
Toto řešení odmítá mluvčí NP Šumava a dává několik příkladů z nedávné historie: „Šumavská kůrovcová kalamita v devadesátých letech a také po roce 2007 ukázala, že příroda si sama poradí. V roce 1997 zastavil kůrovce deštivý rok. Další řádění tohoto škůdce po orkánu Kyrill zastavily chladné a vlhké roky 2011 a 2012, kdy lesníci nacházeli lýkožrouty smrkové ve všech stádiích vývoje napadené plísněmi, hnilobou a nemocemi. Lesy, které prošly takovým narušením, jsou dnes opět zelené a velmi pestré. Masivní kácení nebo naopak sázení, je to poslední, co Šumava potřebuje.“
Bezzásahové zóny v NP Šumava způsobily kůrovcovou kalamitu v České republice!
Jiří Dvořák tento názor rozporuje následným způsobem: „V každém smrkovém porostu žijí lýkožrouti. Je jen na lesním hospodáři a povětrnostních podmínkách, jak se tento škůdce rozšíří. Lýkožrout smrkový může ohrozit stromy vzdálené od ohniska výskytu maximálně stovky metrů. Drtivou většinu bezzásahových zón na území NP Šumava obklopují lesy v majetku státu, kde pracovníci Správy NP Šumava stromy, na kterých se kůrovec vyskytne, následně asanují.“
Smrkovou monokulturu na Šumavě zapříčinil člověk, Šumava byla vždy více listnatá a je opět nutné sázet všude listnáče!
I zde mluvčí předkládá poněkud odlišný pohled na danou problematiku: „Čím více poznáváme Šumavu a její lesy, tím více zjišťujeme, jak pestrá je. V nadmořských výškách nad 1000 metrů roste převážně smrk. A rozhodně nejde o stejnověké výsadby, jak se mnozí domnívají. V těchto porostech rostou i smrky starší 200 let. Také se zde nachází smíšené jedlo-bukové porosty, ale spíše jako ostrovy na místech s optimálními podmínkami. Stejně tak se v oblastech okolo 700 nebo 800 metrů nad mořem nacházejí čistě smrkové lesy, jedlové porosty nebo bučiny. Je nutné Šumavu a její bezzásahovost chránit a poznávat. Kvůli tomu byl Národní park Šumava vyhlášen a každý návštěvník to může sám vidět, protože jedna návštěva vydá za tisíc slov.“
