Carlos Castaneda – byl tento kontroverzní spisovatel učedníkem indiánského čaroděje?

Brujo

Carlos Castaneda (1925 – 1998) byl autorem kontroverzních knih, které popisují jeho učednická léta u tradičního amerického čaroděje z tradice zřeců (vidoucích) z kmene Yaqui. Jeho tvorba obsahuje popisy paranormálních a magických zážitků a magických rituálů. Prodalo se více než 8 milionů jeho děl v 17 jazycích včetně češtiny.

Objevení Castanedy a Dona Juana

V 70. letech 20. století se náhle, nejdříve na pokračování, objevila pozoruhodná zpráva popisující techniky mexického brujo – šamana. Jmenovala se Učení Dona Juana. Tento text předložil jako svou disertační práci na Univerzitě v Kalifornii peruánský antropolog Carlos Castaneda, který v roce 1959 požádal o americké občanství.

Jeho práce byla natolik bizarní a provokující, že se stala téměř okamžitě bestsellerem a svému autorovi přinesla obrovský věhlas. Vyvolala spoustu diskuzí a polemik – není tato kniha a její dodatky (Oddělená realita, Cesta do Ixtlanu, Vyprávění síly, Umění snít, Čtenáři nekonečna a další) jen cynickým využitím obecného hladu po zázracích?

Castaneda vypráví, jak zpočátku přemlouval starého yaquistického Indiána brujo (muž síly, šaman), Dona Juana, aby ho učil magickému systému, který se zpočátku opírá o tři halucinogeny: meskalin, durman a psilocybin. Každý z nich znamenal bránu ke komunikaci se zvláštními entitami nebo silami zvanými “spojenci”. Komunikace s nimi vedla k vizím za povrchem reality a magickým silám jako je dokonce změna podoby (většinou ve zvíře – nagual).

Důraz na halucinogeny je sporný

V dalších knihách se autor vzdává důrazu kladeného na halucinogeny. Don Juan mu řekl, že tento přístup byl nutný, protože Castaneda byl pod vlivem západních kulturních předsudků. Nicméně je třeba poznamenat, že v polovině 70. let už byla deziluze z psychedelik zakořeněná, tudíž to svádělo k domněnce považovat Castanedu za sympatického podvodníka. Informace o kultuře a tradicích kmene Yaquiů se také liší od všech ostatních výzkumů onoho etnika. První tři díly z jeho série knih se ovšem považují do značné míry za autentické, věrohodnost ostatních je sporná.

Zda se Castanedova učňovská léta odehrála tak, jak popisuje, zůstává dodnes sporné. Nicméně jeho první práce byla zfilmována Richardem de Mille.

Pochybnosti i přínos

Přesto – Castanedovy zprávy jsou pozoruhodné a dokonce, i když se čtou pouze jako romantický příběh, mohou podpořit rozvoj duševní představivosti. Jistěže není žádných pochyb o tom, že se Castaneda dobře seznámil s magickou problematikou. Ať už byla načerpána jakkoliv, měla důvěryhodný zvuk. Možná, že vůbec nezáleží na tom, zda Don Juna skutečně žil a učil Castanedu.

Podstatné je jeho učení: kouzelníci se musí vždy mít na pozoru před světem a technikami, které používají. Musí se ujistit, že jejich cesty do zakázaných říší jsou předmětem jejich vůle a musí chápat povahu síly, kterou vládnou.

Vůle je to, co vás činí nezranitelnými,” říká Don Juan. “Vůle je to, co kouzelníkovi umožňuje projít zdí, to, co mu umožňuje projít prostorem, když se kouzelník chce dostat na Měsíc...”