Na houbách s burany: halekačky, rozkopané houby, PET láhve a krabičky od cigaret. Co s tím?

Rozkopnuté houby, rozšlapané borůvčí, konzervy, odhozené PET láhve, zmuchlané papírové kapesníky, krabičky od cigaret, či dokonce nedopalky. Známe to všichni a nikomu se nelíbí. Přesto má tento nepořádek své původce. Co proti tomu zmůžeme?

Milé děti!

Jednou z věcí, které můžeme, je jít příkladem především vlastním dětem, budoucí houbařské generaci. Vysvětlujeme jim, že les patří především rostlinám a živočichům, kteří zde žijou a rostou. V lese se chováme tiše, abychom zvířátka nerušili a neplašili. Chodíme pohromadě nebo tak, abychom na sebe bez potíží dohlédli a nemuseli na sebe halekat. Když jsou houbařské žně, nemusíme vytvářet rodinné rojnice, aby nám ani jedna houbička neunikla. Třeba z ní bude mít radost někdo jiný. Z návštěvy lesa si odnášíme mnohem víc než houby.

Na neznámé nesaháme

Pokud děti najdou něco, co neznají, nebo čím si nejsou jisté, zavolají nás na pomoc. To platí zejména u hub. Vysvětlíme jim, že jakmile začneme se sběrem hub, ruce už do pusy nepatří. U některých druhů hub může i olíznutí potřísněných prstů vyvolat nevolnost. A nikdo nemá bolení břicha a zvracení rád, nač tedy riskovat. Jednoduše hub, které neznáme, se nedotýkáme.

Do žádných hub se nekope

Učíme děti, že houby rozkopávají jen zlí lidé. To, že my některé houby neznáme, nesbíráme a nejíme, neznamená, že je nemůže znát, sbírat a jíst někdo jiný, ať už se jedná o člověka nebo zvířátko. V lese mají své místo. To, že jsou i muchomůrky jedovaté, neznamená, že je musíme zničit jako v počítačové hře, ale můžeme se společně podivit na rozmanitostí a krásou přírody, která nepatří jen člověku.

Hory odpadků

Když se potkáme s odpadky, které do lesa nepatří, necháme děti, aby si zkusily představit si, jak by to v lese vypadalo, kdyby je tam po sobě nechávali všichni lidé.  Jakýkoliv apel bez sankcí na burany nefunguje. Jsou to však právě děti, které jsou naší nadějí do dalších let, že civilizační odpadky z lesů zmizí.