Roku 1790 se narodil Jan Jiří Grasel – jeho příjmení později zlidovělo a má pevné místo v českém vyjadřování – nejen jako zloděj a loupežník, ale hlavně jako darebák, ničema, ničitel, lump, zkrátka člověk, který se chová obecně nepřístojně.
Graselovo mládí
Jeho otec se živil jako ras (sbíral zatoulané psy a uhynulá zvířata) a občas něco ukradl, aby uživil rodinu. Nejinak tomu bylo u jeho matky, která byla i několikrát krátce ve vězení. A malý syn Jan Jiří se potatil i pomamil. Neuměl číst a psát, by nucen naučit se žebrat. Měl ještě malou sestru Annu Marii, a když byli otec i matka zrovna za mřížemi, potloukali se sourozenci krajinou a žebrali.
Jeho otec jednou utekl z vězení a s rodinou se odstěhoval do Uher, kde hodlal začít znova – poctivý život jako ras. Spořádané živobytí ho však brzy omrzelo a vrátil se i s rodinou zpět na Moravu, kde vytvořil skupinu, která se zaměřovala na osamocená stavení – a k otcově tlupě se brzy přidal i syn Jan Jiří.
Učňovská léta
Když mu bylo šestnáct, byl jeho otec odvezen na Špilberk a mladý zůstal s tlupou pobudů sám. Když se Grasel starší vrátil z vězení, skoro syna nepoznal – vyrostl z něj statný a ač negramotný, přece inteligentní mládenec – tak se stali v bandě rovnocennými partnery. Jejich skupina čítala asi dvacet osob – zejména dezertérů z vojska, rasových pacholků, vandráků a jiných. Jan Jiří na rozdíl od jiných dokázal akce skvěle zorganizovat od začátku až po prodej lupu. Používal také cizí jména.
Jak začalo přituhovat
Roku 1811 došlo k loupežnému přepadení stařeny, u které nic nenašli, ale která na následky bití zemřela. Jindy kudlou zabil kolemjdoucího, který si dovolil ho napomenout, neboť byl Jan Jiří namol. V roce 1812 byl málem chycen, když jej však vojáci se psem pronásledovali, obratně psa podřízl, jednomu vojákovi probodl srdce a druhého těžce zranil.
Takovým způsobem loupení pokračovalo a za bandou zbyla pěkná řádka mrtvých. Po Graselově bandě už pásli ze všech stran, proto se rozhodl přestěhovat. Jeho volbou byla Praha a také se upsal 1. dělostřeleckému pluku. Je jasné, že vojenské povely dlouho nevydržel a po měsíci zběhl – vrátil se ke své bandě domů (i zběhnutí samotné bylo tenkrát hodnoceno jako vážný zločin).
V roce 1815 v říjnu už šlo ale opravdu do tuhého. Na Grasela byla vypsána čtyřtisícová odměna – i jeho společníkům byla slíbena odměna a milost, když ho prozradí. Několikrát jako zázrakem unikl vojákům, ale nakonec na něj byla nalíčena past.
Past na grázla
Ústředními postavami byla poslední Graselova milenka Rézi Hambergerová, stejně jako policejní donašeč David Mayer, který ji pod tajnou záštitou policie propašoval z vězení. Rézi pak Graselovi poslala lístek, který si nechal přečíst u rasa. Stálo v něm, aby přišel za ní na místo určení, odkud je přítel pan Mayer odvede do bezpečí a spolu tak navěky někam zmizí.
Grasel se nachytal, léčka byla úspěšná. Připravení vojáci se na Grasela vrhli. Mohl se už jen proklínat, že jedinkrát porušil slib daný sám sobě: Nikomu nevěř. Všichni, co měli s jeho zatčením co společného, dostali odměnu.
Grasel se ocitl ve vídeňském vězení. Roku 1817 byl vynesen rozsudek – trest smrti. Byl popraven 31. ledna 1818 a jeho popravu sledovalo šedesát tisíc lidí.
Jak je vidět, vskutku to nebyl jemnocitný mládenec, a tak dnešní název – grázl – jemu podobným po právu náleží.
