Církev v zásadě tvrdí, že Lucifer je jen jiným názvem pro ďábla. Ilumináti (údajná organizace, skupina lidí proti katolické církvi), jak se zdá, vnímali Lucifera spíše jako „Světlonoše“ (překlad z lat. – lux = světlo, fero = nesu, přináším).
Výklad světla je nejasný už od počátku
Lucifer se objevoval taky jako název ranní, resp. denní hvězdy – Jitřenky (většinou to je Venuše). V hebrejských textech je zmiňován jako „zářící“, což rovněž mohlo souviset s Jitřenkou. Spojení Lucifera se Satanem (ďáblem) pochází z toho, že na některých místech je Satan – dosti neurčitě – spojován s příchodem světla. Kupříkladu Zjevení sv. Jana uvádí: „Zatroubil pátý anděl. A viděl jsem, jak hvězdě, která spadla z nebe na zem, byl dán klíč od jícnu propasti…“
Co se stalo pak? V křesťanské tradici jméno Lucifer přestalo označovat jen světlonoše, ale nejvyššího z padlých andělů, jenž byl kdysi jasný jako Jitřenka. A to přesto, že podle této tradice není výraz Lucifer ve skutečnosti jméno ďábla, nýbrž jen popisuje fakt jeho pádu.
Zmatek v biblích
Ovšem některá vydání bible, hlavně verze krále Jakuba, používají slovo Lucifer jako jméno vlastní, nikoliv jako popis stavu. V Izajášovi se můžeme dočíst: „Jakž to, že jsi spadl z nebe, ó lucifeře v jitře vycházející. Poražen jsi až na zem, ježtos zemdlíval národy„. (Toto znění v ekumenickém vydání v češtině z roku 1979 už je pozměněno, naposledy zaznělo v Bibli kralické z roku 1613).
Tento citát z Izajášova proroctví se však ve skutečnosti týká pádu babylónského krále, což pozdější křesťanští komentátoři nepochopili a vykládali si to jako svržení Satana z nebes (jako vzbouřeného anděla), a jména Satan a Lucifer se tak navzájem natolik přiblížila, že začala označovat stejnou bytost. Jak již bylo uvedeno, v dané souvislosti se hovoří o králi babylónském, takže to nelze interpretovat tak, jako by se dané týkalo Satana.
Chybný překlad = trvalý omyl
Hebrejské verze těchto slov ostatně užívají k označení Lucifera slovo eill = řev. Záměna byla patrně způsobena tím, že při překladu hebrejského textu do řečtiny opisovač omylem četl hebrejské eill jako ell a do řečtiny přeložil výraz jako eospearos – zářící.
Sv. Jeroným pak v 5. století použil v překladu bible z řečtiny do latiny na daném místě slovo Lucifer, a tak to přešlo i do Bible krále Jakuba ze 17. století. V křesťanské tradici se Lucifer jako Satan usadil už natrvalo.
Zajímavostí je, že badatelé si všimli, že právě ve Zjevení sv. Jana Ježíš sám sebe nazývá „jasnou hvězdou jitřní“, a je jisté, že v tomto případě samozřejmě nikdy nebyl zaměňován se Satanem, tak jako to postihlo Lucifera.
