Hrad Rabí a příběh o krutém hradním pánovi, který tak tvrdé tresty udílel, že když pak umřít měl, ďábel sám ho prý zardousil

Rabí

Rabí je největší hradní zříceninou v Čechách. Rozkládá se na návrší nad řekou Otavou při silnici z Horažďovic do Sušice.

Něco málo z historie hradu

Hrad byl založen pravděpodobně kolem roku 1300 pány z Budětic, ale první písemná zmínka pochází z roku 1380, kdy objekt rozšiřoval Půta Švihovský z Rýzmberka. V letech 1420 – 1421 Rabí dvakrát dobyli husité. V roce 1490 byla zahájena velkorysá gotická přestavba. Rýzmberkové se však dost zadlužili a v roce 1547 prodali hrad mocnému Vilémovi z Rožmberka. V roce 1570 získali panství Chanovští z Chanova, ale hrad začal chátrat, za třicetileté války byl vypleněn a pak zpustl dočista. Od roku 1945 se o zříceninu hradu Rabí stará stát.

Nemilosrdný pan Půta

V době, kdy na Rabí panoval pan Půta Švihovský, se lidem vedlo velmi zle. Pán své poddané trestal za každou maličkost a nešetřil je ani v nejmenším. Měl tvrdé srdce. Kupříkladu tři chůvy, které prý naváděly jeho ženu proti jeho bratrům, nechal zaživa zazdít. Ve své touze po moci a majetku se údajně spojil se samotným ďáblem. Dávno věděl, že pro něj je místo jen v pekle – o to krutěji se podle svého přesvědčení mohl chovat. Jedné věci se však bál – noční bouřky. To pak sešel do sklepení a zavřel se tam.

Jednou ale i jeho čas přišel. Nastala bouře, pak zase utichla, Půta však ze sklepa nevycházel. Lidé kolem byli na rozpacích, nemohli se osmělit jít do sklepa, tak moc se pána báli. Nakonec přece jen vylomili těžké dubové dveře. Ve sklepě na zemi ležel pan Půta bez života a zalitý krví, navíc vypadal tak hrozně, že se k němu nikdo cizí nesměl přiblížit a hned ho zatloukli do rakve.

Jeho rakev byla údajně při pohřbu nápadně lehká – z toho lidé usoudili, že si ho odnesl ďábel. Za bouřlivých nocí se tu prý dodnes zjevují přízraky čertů na černých kozlech, a pan Půta se toulá po hradu i okolí. Nelze ho prý vysvobodit, neboť skutky, které spáchal, byly tak kruté, že nejdou žádným dobrým skutkem vyvážit.

Žižkovo druhé oko

Švihovští z Rýzmberka se za husitských válek postavili na katolickou stranu, proto táborský hejtman Jan Žižka přitáhl roku 1420 ke hradu Rabí a nemilosrdně ho vypálil. Sedm kněží také skončilo na hranici. Dopustil se však chyby – neponechal zde husitskou posádku, čehož využil Jan z Rýzmberka a znovu se zde opevnil. Roku 1421 se sem proto Žižka vypravil znova – a přišel zde o své jediné zdravé oko.

Podle pověsti mu ho prý šípem vystřelil vladyka Přibík Kocovský. Když na husitského vůdce zamířil, zavolal, aby se ubezpečil, koho má na mušce: “Ty-li jsi, bratře Žižko?” Žižka mu měl pyšně odpovědět: “Já jsem!” A Kocovský křikl: “Krejž holého!” Vystřelil a trefil. Podle jiné varianty se šíp zabodl do stromu, vedle něhož Žižka stál, a odražená tříska nešťastně zasáhla hejtmanovo zdravé pravé oko.

Otázkou zůstává, zda byl Jan Žižka opravdu zcela slepý. Třeba v roce 1423 v bitvě u Hradce Králové sám ranou palcátem zabil kněze Pražanů, nebo v bitvách u Kutné Hory či u Malešova dokázal dobře vyhodnotit situaci. Zastánci názoru, že zcela slepý byl, se odvolávají na jeho portréty, kde má Žižka pásku přes obě oči – zajímavé však je, že žádný z nich nevznikl za Žižkova života.