Pověst o Lucké válce si můžeme (nebo nemusíme) pamatovat ze Starých pověstí českých od Aloise Jiráska. Ten čerpal z Kosmovy kroniky. Ta vznikla ovšem až ve 12. století – Kosmas tedy žil pravděpodobně dlouho poté, co se válka měla odehrát – je možná, aby tato pověst byla pravdivá?
Události zřejmě skutečné
Jak se říká, všechny pověsti mají reálný základ a zdá se, že i tato, neboť archeologové objevili v okolí Turska, ležícího kousek od Prahy (právě tam situoval válku Kosmas) hodně starých hrobů a obrovskou mohylu, která údajně kryla hrob velitele českého vojska Tyra. K Lucké válce prý mělo dojít někdy mezi lety 805 – 849 po Kr.
V této době se objevily mezi kmeny u nás rozpory. Kmen Čechů, který sjednotil bájný Přemysl, vedl kníže Neklan. Obýval hrad Levý Hradec a podle všeho to byl klidný a mírný vládce. Jeho hlavním rádcem a vojevůdcem byl Tyr, jinak předloha pro Jiráskovu postavu Čestmíra. Kníže i Tyr slyšeli o rodu Lučanů, které vedl kníže Vlastislav, samé špatné věci – kmen byl znám tím, že loupil, drancoval, znásilňoval a vraždil. Lučané měli obývat území v místech dnešního Plzeňska, to opět potvrzují archeologové.
Jednoho dne vpadl Vlastislav na Neklanovo území, kde vypálil vše, co jen zahlédl. Nakonec se svým vojskem obklíčil dokonce Levý Hradec. Toto sídlo se mu podařilo vyhladovět natolik, že se jeho obyvatelé chtěli vzdát – pojednou se ovšem dozvěděli, že Lemuzi, Litoměřici a Děčané (kmeny, které měli s Vlastislavem nedobrou zkušenost) jdou Čechům na pomoc. Vlastislav odtáhl, ale se svou záští přísahal, že se pomstí.
Svůj hněv si zhojil nejprve na spojencích Čechů a postupně si začal dělat nároky i na český trůn, chtěl zlikvidovat rod Přemyslovců a všechna dobytá území připojit k Lucku. Bitva se stala nevyhnutelnou.
Byly v tom čáry?
Vlastislav měl ženu, která se vyznala v pohanských kouzlech. Jejím hradem byl Levín. Když chtěla vyřknout věštbu ohledně bitvy, udeřil do jejího hradu blesk, dokonce do její síně, a kněžnu zasáhl. Vlastislav však byl mužem činu, bitvu přece chystal a vybral si krom jiných i muže, který se jmenoval Straba a měl již zkušenosti z bitev – po jedné si taky mezi zajatci vybral manželku. Vypráví se, že ho snad očarovala, jisté ale je, že nikdy nezapomněla, jak Lučané vyvraždili její rod. I ona plánovala pomstu, nevěděla ale, že Strabova macecha je čarodějkou.
Tato macecha Strabovi prozradila, že její kouzla jsou proti těm českým málo, české čarodějky prý jsou mocnější. Vyšší moc a bohové prý také rozhodli, že Lučané budou poraženi. A chce-li se Straba zachránit, připravila pro něj speciální kouzlo. Ostatním Straba nic neřekl – předpokládal, že by mu nikdo nevěřil.
Čechové však opravdu znali čáry, jak se zdá. Jedna z kouzelnic Tyrovi poradila, ať obětují bohům a padne i Vlastislav. Čechové při magickém rituálu zabili oslici a obětovali bohům. Na dnešní Letenské pláni údajně vypukla bitva – mělo se jí snad účasnit na 20 000 mužů.
Rozhodující bitva
Každá strana měla svou strategii. Lučané kupříkladu nejdříve vypustili dravé ptáky, jejichž křídla zastínila oblohu – ti ale s křikem posléze zamířili pryč, stejně jako se rozutekli lučanští psi – zvířata mají zvláštní smysl a vytušila, že smrt je blízko.
Boj trval celý dlouhý den. Kníže Vlastislav po něm opravdu zůstal ležet na bitevním poli mrtev, stejné jako celé jeho vojsko. Zachránil se jen Straba, který na radu macechy probodl prvního útočníka, který po něm šel, uřízl mu uši a spěchal z bitvy pryč.
Doma jej ale čekala hrozná zpráva – ležela tam jeho láska s ranou v hrudi a uřezanýma ušima. Hádáte správně, ona byl oním útočníkem, který ho chtěl zabít. Jak se dostala domů? Snad zase jen čáry.
A nabíledni je otázka – byla bitva opravdu vlastně řízena čaroději, tak jako tomu mělo bývat za Keltů? Nad bitevním polem prý létaly mytické bytosti a démoni. Kdoví, jak to vlastně všechno bylo.
Ale ať už to bylo jakkoliv, krvavý spor udělal z přemyslovských knížat skutečné vládce v podstatné části české kotliny. Pro badatele stále zůstává otázkou, zda válka neproběhla mnohem dříve, již v keltské době, či podstatně později, v historické epoše našich dějin, tedy nikoliv bájných. Nebo se snad jednalo o docela jiný příběh?
