Viděli jste film Čarodějky ze Salemu z roku 1996 s Winonou Ryderovou? Scénář Arthura Millera k filmu mu vynesl nominaci na Oscara. Film však pojednává o skutečných událostech – v roce 1692 opravdu vypukl v tomto městě zběsilý hon na čarodějnice provázený davovým šílenstvím a smrtí…
Začátek celého neštěstí
Salem se nachází v USA v Massachusetts. Když z Barbadosu do Salemu přicestoval reverend Samuel Parris s rodinou a otroky Johnem a Titubou, vzbudili tito exotičtí cizinci okamžitě podezření. Vše se ještě zhoršilo, když mladá Betty Parrisová, která od Tituby slyšela spoustu historek o africkém čarodějnictví, převyprávěla tyto příběhy svým kamarádkám. Znuděné dívky tehdy okultismus zaujal, vyráběly si talismany, pokoušely se kouzlit a vyrývaly do stromů magické kruhy.
V lednu 1692 začaly mít Betty a její přítelkyně záchvaty. Podle reverenda Lawsona, který byl Parrisovým předchůdcem, dívky ječely, házely po místnosti věcmi a vydávaly podivné zvuky. Během výslechu ze strany úřadů dívky vznesly obvinění z čarodějnictví vůči některým místním starším ženám, včetně Sarah Goodové, Sarah Osborneové a samotné Tituby, která jistě hořce litovala, že kdy otevřela pusu.
Davové šílenství
Při následném výslechu obviněných žen si dívky stěžovaly, že je někdo píchá špendlíkem a štípe, a na to samé si začaly brzy stěžovat i další ženy, mladé i starší. Vlna vyšetřování se šířila dál po Massachusetts, když Tituba vypověděla, že je čarodějnice, a že ubližovat dívkám jí přikázal ďáblův společník, velký černý pes. Dále řekla, že s Goodovou a Osborneovou společně létaly vzduchem a účastnily se rejů čarodějnic. Poskytla také jména žen, které podepsaly krví ďáblovu knihu.
Všechny tři ženy byly uvězněny a zakovány do želez. Osborneová v žaláři zemřela, zatímco z Tituby se po čase místo obviněné stala žalobkyně.
Hysterie se šíří
Městem se začala šířit hysterie a všichni žili ve strachu z odvety. Během půl roku skončilo za mřížemi nejméně 150 lidí, většinou obětí pomstychtivosti nepřátel či soků v lásce. V květnu 1692 zavedl nový guvernér, sir William Phips instituci soudního dvora, kde probíhala slyšení, a kde mohli být podezřelí souzeni a shledáni vinnými.
Jako první byla v červnu oběšena Bridget Bishopová a po ní mnoho dalších, včetně Sarah Goodové. Vina byla prokazována testem „dotyku“ (to se oběti čarodějnice ulevilo okamžitě ve chvíli, kdy se jí obviněná dotkla) nebo také testem „omdlení při pohledu“ (kdy oběť při pohledu na čarodějnici omdlela).
Konec neblahého honu
Obvinění stále visela ve vzduchu, a tak netrvalo dlouho a podezřelou se stala i guvernérova žena. Phips tedy všechna slyšení „moudře“ ukončil a nechal soud rozpustit, díky čemuž se davové šílenství postupně zklidnilo.
V roce 1711 byla vláda v Massachusetts Bay jednou z prvních, která odškodnila rodiny obětí obviněných z čarodějnictví. Čarodějnice a čarodějové byli popravováni oběšením na Šibeničním vrchu. Pomník těmto mrtvým stojí na Old Burying Point – je to náměstí s lavičkami, na nichž jsou vyryta jména obětí.
Robin Cook
V této souvislosti stojí za zmínku kniha Robina Cooka (jinak autora románů z lékařského prostředí) Únosné riziko. Zabývá se zde lékařským výzkumem, jehož prostřednictvím se dostává až k událostem v Salemu. Dle názoru jeho hlavního hrdiny-vědce bylo v Salemu obilí napadeno námelem, cizopasnou houbou, která může působit jako droga. Mohou z toho vzejít záchvaty, halucinace a podobně. Román je pouhou fikcí, rozhodně však zajímavou.