PLZEŇSKÝ KRAJ – Stále častěji se objevují zprávy o tom, že hřebeny Šumavy, na kterých odumřela většina dospělých smrků kvůli kůrovci a vichřicím, způsobují také sucho v českém vnitrozemí.
S tímto tvrzením přichází i biolog pan doc. Jan Pokorný: „Na šumavských hřbetech se vzduch přehřívá a způsobuje tak nedostatek srážek na Strakonicku a Plzeňsku.“ Na tuto teorii reaguje se svým opačným názorem ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený: „To zní jako poplašná zpráva. Nejrůznější vědecká měření a také samotný proces vytváření oblačnosti nad územím dokládají, že se pan Pokorný dopouští velkého zjednodušení. Skutečnost je prostě jiná.“
Tvrzení pana doc. Jana Pokorného nepodpořil také ředitel Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Mark Rieder: „Projevuje se zde srážkový stín Šumavy. Strakonicko, Táborsko, část Plzeňského kraje a další leží ve srážkovém stínu Šumavy na tzv. závětrné straně. Srážky k nám často postupují od jihozápadu. Nejvíce srážek spadne na tzv. návětrné straně Šumavy, tedy v Bavorsku. K nám potom dorazí sušší vzduchová hmota. Šumavské bezlesí má jistě svoje mikroklima, které pravděpodobně hraje roli pro vznik místních bouřek. Ty na Šumavě vzniknou, ale i zůstanou až do svého zániku, nicméně nemění počasí a množství srážek na závětrné straně Šumavy.“
Pro vznik bouřkových mraků je nejdůležitější teplota vzduchu, množství vodní páry, tlak vzduchu a rosný bod. Nic z těchto veličin “les“ či „neles“ na Šumavě prý zásadně nemění. Ani za extrémně horkých odpolední se teplota vzduchu v suchém lese příliš neliší od teploty pod zelenými korunami smrků. Rozhodně to tedy není nijak atypicky přehřátý vzduch. Ležící souše se sice na části svého povrchu zahřívají více než okolní porost, ale pod nimi je naopak hluboký stín.
Pavel Hubený dále vysvětluje: „Ke změně by mohlo dojít v případě, že by voda v půdě na Šumavě stále více vysychala. A s ní i celá vegetace. Ale nic takového nepozorujeme. Stav půdní vody je na Šumavě dlouhodobě lepší než v jiných českých pohořích, a pod odumřelým lesem roste nový les. A nejen ten. Také borůvkové keře, trávy, rašeliníky nebo mechy.“
I samy souše jsou plné vody a houbových mycélií. „Zjistili jsme, že 90 % ležících smrkových kmenů starých 20 let je napadeno různými typy hniloby a 80% kmenů pod zdánlivě suchým povrchem skrývá velmi vysokou vlhkost rozpadlého dříví. Téměř v polovině ležících kmenů najdete po odstranění vyschlého povrchu kapsy se stojící vodou. A více jak polovina ležících kmenů vytváří tak vlhké mikroklima, že se kolem nich mění vegetace na vlhkomilnou. Objevují se tam mechy a rašeliníky,“ dodává ředitel Správy Národního parku Šumava.
Klimatoložka Eva Kalná z pobočky ČHMÚ v Českých Budějovicích doplňuje informace konkrétními čísly: „Na základě dat a klimatologického hodnocení nelze tvrdit, že vlivem posledních suchých let dochází k nějakému výraznému zvýšení či snížení počtu bouřek na našich stanicích za rok. Jsou roky, kdy je bouřek méně, například v roce 2004. Dále jsou roky, které byly suché a teplé, například rok 2003, kdy bylo bouřek až kolem 35 za rok. Nebo velmi suchý a teplý rok 2015, kdy bylo bouřek méně – průměrně 11 za rok, ale hned v dalším velmi suchém a teplém roce 2018 bylo bouřek více – průměrně 22 za rok. Počty bouřek během let kolísají. Nevidím souvislost mezi velikostí bezlesí na Šumavě a počtem bouřek. Záleží na převládajícím trendu počasí ve střední Evropě.“
Předložená data ukazují, že bouřky jsou stále nevyzpytatelným přírodním fenoménem, který může i na Šumavě zaskočit nepřipravené turisty. Ti mohou využít mobilní aplikaci ČHMÚ, kde mají k dispozici jednak aktuální snímky meteorologického radaru s extrapolací na nejbližší hodinu, jednak předpověď srážek modelem ALADIN, který má od března 2019 podrobnější rozlišení 2,3 km.