Tento muž byl jedním z tvůrců nejhrozivějšího masakru, jaký lidstvo pamatuje – jeden z hlavních organizátorů holocaustu. Po mnoha letech po válce Izrael vypátral jeho pobyt v Argentině, unesl jej, soudil a na základě rozsudku popravil.
Banalita zla
Židovská spisovatelka Hannah Arendtová je autorkou knihy Adolf Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla. Její kontroverzní názory vyvolaly velkou polemiku, vyslovila totiž tezi, že zdrojem zla není zlá vůle nebo potěšení z páchání zla. Důvody, proč lidé jednají takovým způsobem, prý spočívají v tom, že selhává jejich schopnost myšlení a soudnosti. Zda je toto tvrzení pravdivé, o tom si může kdokoliv sám udělat obrázek.
Začátek kariéry
Narodil se v roce 1906 v Německu. Vzal si Češku, Veroniku Lieblovou, jejíž rodina se hlásila k nacismu. Eichmann se velmi nerad fotil a po válce ho také z tohoto důvodu bylo velmi komplikované chytit – nikdo pořádně nevěděl, jak vypadá. V roce 1939 se Eichmannova rodina přestěhovala do Prahy, kde měl své poslání – zbavit se více jak osmdesáti tisíc Židů. Holedbal se tím, že pražské ulice vyčistí každý den od nejméně 300 Židů. Byl přechodně povolán do Vídně, ale po návratu do Čech jako Heydrichův zmocněnec pokračoval v řízení deportací.
Konečné řešení
V létě roku 1941 mu bylo v Berlíně oznámeno, že si Hitler přeje fyzickou likvidaci Židů. Ještě téhož roku Eichmann odjel do Osvětimi. Měl v kapse nový návrh – plynové komory. V červenci 1941 nařídil v koncentračních táborech vraždit přednostně židovské děti (krom jiného nebyly vhodné jako pracovní síla).
20. ledna 1942 se konala tajná konference ve Wannsee, obsahem bylo zajištění hladkého průběhu transportů. Většinovým usnesením bylo tehdy rozhodnuto o největším vyvražďování v novodobé historii lidstva.
Konec snažení a začátek ukrývání
Eichmann se po válce léta ukrýval a několikrát si změnil identitu. Roku 1950 se dozvěděl o organizaci ODESSA (Organisation der ehemaligen SS-Angehöringen) – také se jí říkalo Tichá pomoc – která umožňovala bývalým příslušníkům SS bezpečný odjezd ze země. Je to neuvěřitelné, ale mnozí se tak navždy vyhnuli spravedlnosti.
Argentina
Ještě v roce 1950 se tak dostal Eichmann jako Ricardo Klement do Buenos Aires. (Argentinský prezident Juan Perón choval k nacistům sympatie a v Argentině vedlo mnoho válečných zločinců pohodlný život. Ostatně přivezli také zlato a technologické znalosti). V roce 1952 se podařilo propašovat sem i Eichmannovu manželku s dětmi. Do jisté míry je život v Argentině ukolébal ke klidu.
Dopadení
Světoznámý lovec nacistů Simon Wiesenthal zatím stíhal nacistické zločince, ale v případě Eichmanna to bylo o to těžší, že jak již bylo zmíněno, nikdo neměl jeho fotografii. Podařilo se však vyfotit jeho bratra (podle všeho si byli sourozenci neuvěřitelně podobní) a fotografii pak rozeslat úřadům do Izraele a do newyorského sídla Světového židovského kongresu. Podařilo se sice získat zprávu o tom, že Eichmann žije v Buenos Aires, vše se ovšem hnulo správným směrem, když se do případu vložila izraelská zpravodajská služba Mosad. Ta vyslala do Argentiny své muže.
Eichmannův konec
Museli postupovat velmi obezřetně. Kdyby se něco pokazilo, vláda Izraele by patrně jakoukoliv účast na akci kvůli možné diplomatické roztržce popřela, agenti tedy museli Eichmanna ze země doslova propašovat.
Když byl dopraven do Izraele, celý svět obletěla zpráva, že organizátor holocaustu byl konečně dopaden. 2. prosince 1961 byl vynesen rozsudek smrti za zločiny proti židovskému národu a proti lidskosti. 31. května 1962 byl popraven, jeho tělo spáleno a popel rozprášen nad Středozemním mořem mimo izraelské území.
