Jakub Krčín: Závratná kariéra geniálního rybníkáře Rožmberků byla tehdy podezřelá

Jakub Krčín z Jelčan a na Sedlčanech byl rybníkářem posledních Rožmberků. Síť rybníků, kterou v jižních Čechách vybudoval, je považována dodnes za geniální dílo. Tak výjimečné, že byl Krčín již za svého života podezírán ze spolku s ďáblem.

Osud Jakuba Krčína

Jakub Krčín se narodil roku 1535. Vystudoval na vysokém učení pražském, a když mu bylo 21 let, působil na panství pana Viléma Trčky z Lípy, kde dohlížel na lesy a rybníky. Trčka z Lípy byl dobrý hospodář a Krčín měl u něj dobrou školu. Důležitým mezníkem jeho života se stal rok 1561, kdy vstoupil (možná na doporučení Trčky z Lípy) do služeb rožmberských pánů, tehdy nejmocnějších velmožů českého království a stal se podpurkrabím na krumlovském zámku.

Byl prý chytřejší než purkrabí Jan Vamberský a brzy mu přerostl přes hlavu. Dosáhl funkce purkrabího a koncem roku 1569 byl již regentem všech rožmberských panství.

Regentský úřad vyžadoval velkou zodpovědnost, ale také prakticky neomezenou moc. Ve 34 letech to byla závratná kariéra. Takto řídil rožmberské panství dvacet let. Jeho hospodaření dosáhlo nejlepších výsledků hlavně v rybníkářství – tím je také nejvíce znám. Z rybníků vynikají hlavně Rožmberk a Svět u Třeboně. Přikázal kupříkladu vystěhovat i celé třeboňské předměstí a zaplavit jej vodou.

Byl jak vidno tvrdým pánem, nicméně robotníci, kteří pracovali na rybnících, dostávali prý – přestože šlo o robotní povinnost – plat a chleba navíc. Na zbudování Rožmberka pracovalo šest let 800 lidí. Ale Krčín nebyl jen rybníkářem, Vilémovi z Rožmberka vybudoval také výnosnou síť panských pivovarů a mlýnů. Vydělal panu Vilémovi hodně peněz.

Zájem o alchymii

Vilém z Rožmberka musel reprezentovat, a to něco stálo, navíc měl své záliby – alchymii a další tajné nauky – a  alchymisté ho stačili připravit o značné sumy, ať již svému povolání věřili, či to byli vyloženě šarlatáni.

Nebyl to ale jen Vilém, zájem o alchymii projevoval i Jakub Krčín. Své alchymistické pokusy prováděl na křepenické tvrzi (kterou mu pan Vilém daroval). Nad vchodem do tvrze se dochovalo Krčínovo motto: „Festina“ – Spěchej. To zřejmě charakterizuje, že za krátký lidský život toho chtěl opravdu hodně stihnout.

Jedno se mu však stihnout nepodařilo – získat mužského dědice. Dvakrát se výhodně oženil a měl šest dcer, kterým v závěti zanechal svůj majetek.

Poslední tajemství

Ke konci života si Krčín oblíbil tvrz v Obděnicích u Petrovic a dal opravit místní kostelík Nanebevzetí Panny Marie, protože se zde chystal k poslednímu odpočinku. Skonal roku 1604.  Ve dvacátém století probíhala rekonstrukce kostela. Když byl odkryt mramorový náhrobek, zjistilo se, že je Krčínova hrobka prázdná.

Kde Krčín skutečně odpočívá tak nikdo neví. Je snad pravdivá pověst, že pod kostelem je ukryt poklad a hrobka měla sloužit jen jako vstup do podzemní chodby? Nebo ho odnesl sám ďábel? K pověstem spojujícím Krčína s ďáblem přispěla i jeho neústupná povaha, která způsobovala, že nedbal překážek, nebezpečí ani nenávisti. Na druhé straně byl prý velmi krutý vůči poddaným – takže jakou osobností byl vlastně Jakub Krčín?