Hrad Špilberk se stal za císaře Josefa II. jedním z nejhorších vězení. Přestože tento stav trval „pouhých“ sedm let, stal se později celosvětovým symbolem krutosti a zvůle.
Historie hradu
V Brně se na zeleném kopci rozkládá mohutný hrad Špilberk. Asi v polovině 13. století ho založil král Přemysl Otakar II. jako královské sídlo – naši panovníci zde však příliš nepobývali. Od konce 15. století byl hrad často zastavován, a protože jej prakticky všichni majitelé vlastnili jen krátce, příliš o něj nepečovali. V roce 1560 koupili hrad brněnští měšťané, ale už po roce 1620 jim byl zkonfiskován a navrácen panovníkovi.
Až do poloviny 18. století trvala přestavba hradu. Tehdy z něj byla vytvořena vojenská pevnost s velkým vězením. V polovině 19. století byla věznice zrušena a byla zde zřízena vojenská kasárna. Přesto – během druhé světové války se na Špilberku usadila německá armáda, která zde věznila lidi mířící do koncentračních táborů. V současnosti je hrad zpřístupněn veřejnosti.
Špilberská kasemata
Jak již bylo zmíněno, na hradě bylo sedm let vězení a v jeho zdech se odehrálo mnoho utrpení. Byli zde uvězněni jak těžcí zločinci, tak kupříkladu i nepřátelé habsburské monarchie. Nebylo to místo, kam by se toužil kdokoliv z nás dostat – a zřídil jej na konci 18. století císař Josef II.
V tmavých a těsných celách byli vězni zakováni v železném kruhu, který byl upevněn ke zdi. Vězni, kteří ve své cele bez jediného paprsku světla napůl viseli a napůl stáli, dlouho toto věznění nevydrželi.
O utrpení mlčky promlouvají zachované mučící nástroje. Nebyl to jen známý skřipec či palečnice. Byla zde i nádobka naplněná pepřem, a ta dokázala umlčet hlasivky křičícího odsouzence. Prý se tu nacházela také tzv. mokrá lůžka, kam byly zazdívány nevěrné ženy, kterým potom po kapkách na čelo stékala studená voda. Kdo by se z toho nezbláznil? Údajně byl také na Špilberku „krysí kanál“, kde byli vězni připoutáni k děrám, ze kterých vylézali hlodavci a zaživa je požírali.
Na Špilberku byl vězněn krom jiných legendární Václav Babinský a Jan Jiří Grasel, který svým jménem vešel do dějin. Tehdy ovšem byly děsivé kasematy již pouze minulostí. Roku 1790 je zrušil císař Leopold II. a vězně nechal přestěhovat do vyšších pater hradu.
Smutná a pravdivá pověst hradu
Protože Špilberk byl vězením i odpůrců monarchie, byli zde uvězněni příslušníci mnoha národů. Jeden z vězňů, básník Silvio Pellico poté popsal vzpomínky na své věznění pod názvem Mé žaláře. Kniha se stala bestsellerem své doby a hlavně její zásluhou se svět dozvěděl, co se na Špilberku dělo. Tento hrad se tak stal symbolem neúprosné krutosti a tyranie.