Lidice: Osudem zkoušená obec měla zvláštní historii

Památník Lidice

Kdo by u nás neznal jméno obce Lidice? Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha roku 1942 byla tato obec vypálena a většina obyvatel povražděna. Avšak tato obec byla osudem zkoušená již dávno předtím.

Cosi podivného

Na to, že na Lidice padla volba vyhlazení jako brutální reakce na atentát, prý rozhodl gestapem zachycený dopis mladíka, který jako záminku rozchodu s dívkou naznačil odchod do ilegality, a také fakt, že syn statkáře Horáka z Lidic byl letcem v Anglii – tak zní oficiální zpráva a vysvětlení.

Jak již ale bylo zmíněno, v Lidicích a okolí se cosi podivného dělo už před tisíciletími. O unikátních stopách brutálního pravěkého násilí, o zmasakrovaných kostrách lidí v obilných jamách knovízské kultury, se mluví zejména v souvislosti se starou zemědělskou oblastí severozápadně od Prahy. A do této oblasti patřily právě i Lidice.

Šlo o oběti bohu podsvětí?

Zcela nepietní pohřbení, čili naházení do jam, kde byli pobití muži, ženy i děti, zneklidňují nejen archeology. Mají zpřerážené kosti. Kultura, která prý jinak dosahovala na svou dobu vysoké úrovně, se nalézá u obce Knovíz nedaleko Kladna. V souvislosti s Lidicemi se také hovoří o podivné čtvercové svatyni u Makotřas, vzdálené jeden kilometr. (Tomuto objektu byl věnován samostatný článek 18. 6. 2019).

Lidický kostel byl zasvěcen sv. Martinovi. Svatomartinské posvícení lidičtí tedy slavili v čase dušiček. To také podle mnohých pověr nebylo pro obec dobré.

Historie obce

První historická zmínka o Lidicích pochází ze Zbraslavské kroniky. Lidice byly během dějin již před druhou světovou válkou nejméně dvakrát vypáleny – za husitů a za třicetileté války. Roku 1937 byla obec zaplavena z protržené hráze rybníka v Hřebči. Obyvatelé Lidic však postavili své domy na původních místech.

Rituál smrti

Důslednost nacistů při likvidaci vesnice je šokující. Neměla zde zůstat žádná stopa po její existenci, ač se ničím neprovinila. Nacisté chtěli tuto obec vymazat z map – možná si mysleli, že i z paměti lidí. Svůj postup důkladně zdokumentovali. Mezi milovníky záhad se hovoří o teorii, že Němci byli vedeni ještě mocnějším zlem, než byli oni sami. To bychom se pak nemuseli divit tomu, že po totálním vyhlazení obce z povrchu zemského vyhlásili nacisté nad místem tabu – tak by tomu bylo podle pravidel starodávných rituálů.

Bylo však tomu skutečně tak?

Dnes již víme, že nacisté se pokoušeli urychlit proměnu světa ke svému obrazu také přivoláváním démonických sil. Mohly být Lidice velkou rituální obětí? Protože totální likvidace vesnice, aby to bylo tak, jako by nikdy nestála, vede k zamyšlení. Na druhou stranu – dobytek byl odveden na německý statek, cennosti rovněž odvezeny a náhrobní kameny ze hřbitova byly použity ke stavbě nacistických kasáren – takto vypadá spíše drancování než rituál.

Pamětníci z okolí se však stále domnívají, že nad tímto krajem vládne přízrak, nějaké zlo existující mimo prostor a čas. Ať už jde o nešťastnou shodu okolností či ne – výsledek je stejný. Ale stejně: jsou snad některá místa více “náchylná” k neštěstí než jiná? Lidé dříve nedokázali tak popsat neviditelné linie, spojující významná místa (ať již v dobrém či špatném smyslu), linie proudících energií, které jsou na povrchu vyznačené různými stavbami – kupříkladu pohanskými svatyněmi, později kostely. Na jedné takové linii, či dokonce křižovatce linií, prý stály i Lidice.

Nové Lidice nebyly postaveny na původním místě, ale o pár set metrů dál od historických Lidic. Místo, kde původní Lidice stály, zůstává jako pietní místo nedotčené a tiché.