Seznam úspěchů Marie Curie je pozoruhodně dlouhý. Byla první ženou vůbec, jež získala Nobelovu cenu. Roku 1903 dostala spolu s manželem Pierrem Curie cenu za fyziku, druhou získala v roce 1911, tentokrát za chemii. Je první a jediná žena mezi 35 nositelkami Nobelovy ceny, která tuto cenu získala dvakrát, a jediná z jejích veškerých nositelů (jak mužů, tak žen), která ji získala v různých oborech.
Studia
Marja Sklodowská, páté dítě varšavského učitele fyziky, se narodila roku 1867. Školu druhého stupně ukončila se zlatou medailí, ale v té době v Polsku univerzita na žádnou ženu nečekala. Marja byla osm let mimo možnost formálního studia. Ale v roce 1891 se konečně zapsala na francouzské Sorbonně na nepopulární přednášky fyziky a matematiky na fakultě přírodních věd.
Celkově však žila celkem uboze, mnohdy se musela obejít bez topení a jídla a v pronajatém pokoji nedaleko Sorbonny vedla osamělý život. Oběti byly nemalé – ale roku 1893 se stala první ženou, která získala na Sorbonně titul ve fyzice a o rok později v matematice.
Pierre Curie
Osudové bylo setkání s vědcem jménem Pierre Curie. Roku 1895 se vzali, roku 1897 se jim narodila dcera Irene, roku 1904 dcera Eva, ale péči o ně prakticky převzal Pierrův otec, aby se Marie mohla věnovat bádání a přípravě na doktorát.
Ten založila na studiu nedostatečně chápaného jevu: vyzařování tajuplných paprsků chemickým prvkem uran. Začátkem roku 1898 vyslovila svůj první revoluční závěr – schopnost vydávat záření nezávisí na nějakém vnějším zdroji energetické síly, ale musí být spojena s nitrem samotného atomu. Potřebovala prozkoumat vzorky minerálů, aby identifikovala takové, které obsahují uran nebo thorium, jediné dva tehdy známé prvky, vyzařující tajemné paprsky.
Zjistila, že ruda zvaná smolinec nejenže vydává toto podivné záření, ale že je čtyřikrát intenzivnější, než by odpovídalo objemu uranu v ní obsaženého – tedy je zde nejspíše obsažen zcela nový prvek, mnohem aktivnější než samotný uran.
Radium a polonium
Ještě roku 1898 dali Curieovi na vědomí vědecké komunitě, že jsou si jisti existencí dvou nových kovů, které navrhovali pojmenovat polonium a radium. Záhy se rozšířil nový výraz – radioaktivita.
Nyní bylo třeba prvky izolovat. Pracovali v kůlně na brambory a prý to bylo nejšťastnější období jejich života – Marie si však neuvědomovala, že krásná namodralá záře, kterou mohla v noci pozorovat u svých objevů, byla krom jiného nebezpečný radioaktivní plyn radon, který se oběma podepisoval na zdraví.
Roku 1902 se Marii konečně podařilo izolovat pouhý jeden decigram téměř čistého chloridu radia. Radium bylo až pětmilionkrát radioaktivnější než množství uranu o stejné váze! Následovalo udělení prvního doktorátu ženě ve Francii.
Nobelova cena a Pierrova smrt
Dále následovala zmiňovaná Nobelova cenu pro oba manžele, která s sebou ovšem nesla narušení jejich soukromí a dobrovolné izolace. Roku 1906 došlo k nehodě – Pierra přejel vůz tažený koňmi a zabil ho.
Roku 1911 byla Marie oceněná další Nobelovou cenou, tentokrát za chemii. Uvědomovala si možnosti paprsků X jako lékařského nástroje při diagnostice a léčení zranění, proto zřídila až 200 rentgenových jednotek v nemocnicích a ambulance vybavené rentgenovým zařízením mířily po vypuknutí první světové války až do frontových linií.
Koncem 20. let se Mariino zdraví vážně zhoršilo. 4. července 1934 pak zemřela na akutní leukémii. Ironií osudu bylo, že zatímco objev radiace jí přinesl slávu, ji zároveň připravil o život.
Její dcera Irene spolu s manželem Frédéricem Joliotem byli vyznamenáni rok po Mariině smrti Nobelovou cenou za objevení neutronu a za výzkumy v jaderné fyzice.
Albert Einstein o Marii Curie s obdivem prohlásil: „Ze všech věhlasných osobní je madame Curie jediná, kterou proslulost a sláva nezkorumpovala.“