Rod Borgiů se v renesanční Itálii stal synonymem pro chamtivost, krutost a intrikářství. Vzbuzuje takřka ve stejné míře hrůzu i obdiv. Zpočátku celkem málo významný španělský šlechtický rod se k moci propracovával několik desetiletí. Vše vyvrcholilo, když byl roku 1492 zvolen papežem Roderigo Borgia (1431 – 1503), jenž přijal jméno Alexandr VI. Neslýchaná papežova hrabivost, nelítostné odstraňování protivníků, incestní vztahy – to vše přispělo ke zvěstem, že Borgiové uzavřeli smlouvu se samotným ďáblem.
Začátek papežovy kariéry
Roderigo byl v době, kdy se rod trvale nastěhoval do Říma, velmi ctižádostivým mužem. V 25 letech se stal kardinálem, roku 1492 pak papežem. Římané jeho volbu zpočátku vítali, neboť jej znali jako zbožného muže – to se ovšem hrubě zmýlili. Roderigo si umínil veškerou možnou moc soustředit v rukách Borgiů. V tomto ohledu neměl zábrany – vraždy, smilstva, války, korupce i celkový mravní úpadek papežského dvora jsou právě pro dobu jeho pontifikátu typické.
Velmi známé je jméno jeho dcery Lukrécie (1480 – 1519), která byla později nazývána nejhoršími jmény coby travička. A dalším známým jménem je Cesare Borgia, její bratr – označovaný jako mnohonásobný vrah.
Jaká ale byla skutečnost?
Bylo tomu ale tak? Lukrécie byla hlavně hříčkou ve sňatkové politice svého otce: už v roce 1492 byla formálně provdána hned dvakrát. Obě tato manželství ale papež posléze zrušil a provdal Lukrécii za milánského vévodu Giovanniho Sforzu – toho však Lukrécie neměla moc v lásce.
Rod Sforza se ovšem za nějaký čas postavil na stranu francouzských panovníků, kteří byli v té době nepřáteli Borgiů. Papež na Giovanniho ušil léčku, chtěl jej obvinit ze zrady a nechat popravit – jeho život ale zachránila Lukrécie a uprchla před otcovým hněvem do kláštera. Ale Alexandr se chtěl s dcerou smířit (zatímco rod Sforzů byl již jeho nesmiřitelným nepřítelem). V roce 1498 se Lukrécii narodil syn – dodnes je tajemstvím, kdo byl vlastně otcem.
Ještě roku 1498 papež dceru znova provdal – ženichem byl synovec neapolského krále Alfons Aragonský. Papež počítal s tím, že Neapolsko pohltí, proti tomu se však Alfons postavil. Roku 1500 jej tak na schodech papežského paláce přepadli vojáci Cesara Borgii. Podařilo se mu uprchnout do komnat své manželky, která jej opravdu milovala – následně tam ale vtrhli pronásledovatelé a před zraky Lukrécie Alfonse uškrtili.
Lukrécie navždy odchází z Říma
To již bylo na Lukrécii moc – ačkoliv dosud rodinu poslouchala, vzdálila se s 800 ozbrojenci z Říma a otci vzkázala, že se provdá ze ferrarského vévodu d´Este. Tak taky udělala, manžela si zamilovala a porodila mu několik dětí. Ve Ferraře ji měli prý coby laskavou a vzdělanou ženu rádi, zemřela však při porodu roku 1519, ve věku 39 let.
Její domnělá pochybná morálka je tedy spíše mýtus.
Soumrak Borgiů
Roku 1503 se konala na počest 11 let pontifikátu Alexandra VI. velkolepá hostina. Nikdo dosud neví, co se tenkrát stalo. Hovoří se o otravě jedem, stejně tak to mohla ale být kupříkladu salmonelóza. Řada účastníků dostala vysoké horečky, průjem a zvracení a několik z nich podlehlo – i sám papež. Cesare ležel nemocen ve svých komnatách. V Římě došlo k převratu a také k rabování papežského paláce, jakmile se tedy Cesarovi ulevilo, kvapně Řím opustil. Po zvolení nového papeže Giuliana della Rovere, jinak Julia II., předního odpůrce Borgiů, se z Cesara stal štvanec. Roku 1507 při jedné šarvátce podlehl těžkému zranění. Jedna éra papežských dějin – éra Borgiů – se tak uzavřela.
