Někteří muži při obhajobě svých milostných románků mimo hlavní vztah velmi rádi používají tvrzení, že člověk je polygamní tvor. Tedy, že příroda člověka (pánové tvorstva mají za to, že konkrétně hlavně je, nikoli jejich drahé polovičky) geneticky vybavila potřebou udržovat intimní vztahy s více protějšky najednou. Přesto ovšem stále převážná většina lidí nakonec volí monogamní způsob života. Proč?
Mono a polygamie
Manželství jednoho muže s jednou ženou se nazývá monogamie a je odvozeno z řeckých výrazů „monos“ (sám, jeden) a „gamos“ (sňatek). Manželství více než dvou partnerů je označováno za polygamii „poly“ (více, mnoho). Dokonce existují další odborné termíny, které určují, jestli se jedná o manželství muže s více ženami, tzv. polygynii, nebo o manželství ženy s více muži, tzv. polyandrii. Polygamii lze legálně spatřit zejména v islámských kulturách, přičemž maximální počet povolených manželek se zpravidla omezuje na čtyři. Muž má totiž povinnost zabezpečit všechny své manželky rovným dílem, což je finančně velmi nákladná záležitost.
Plusy monogamie z pohledu vědy
Obecně na světě převažuje monogamie, tedy soužití člověka s jedním partnerem po většinu svého života. Vědci zkoumali tento jev a zjistili několik zajímavostí. Polygamie může způsobovat závažné sociální problémy. Díky tomu, že někteří muži mají více partnerek, na jiné nezbude. Muži bez ženy pak mají větší sklony k agresivnímu chování, a dochází k růstu kriminality. Typickém příkladem se stala Čína, kdy minulá politika jednoho dítěte vedla k tomu, že se rodili převážně chlapci. Dívka byla, na rozdíl od chlapce, pro rodinu zátěží. Mnohé páry při zjištění pohlaví budoucího potomka raději od těhotenství ustoupily. Výsledkem byla „kumulace testosteronu“, kdy se zejména mladí nezadaní muži stávali častějšími pachateli trestných činů, zejména těch násilných.
Další zjištění vědců se týkalo sexuálního života. Zrodily se vědecké hypotézy, že přechod od polygamie směrem k monogamním společnostem mohl být teoreticky způsoben přenosnými pohlavními chorobami. Zastánci polygamie si díky svému způsobu života totiž snadněji uhnali nějakou pohlavní nemoc (syfilis, chlamydie, kapavka) díky níž se pak stali neplodnými. Takže ve společnosti začali převažovat přívrženci monogamie, kteří se vesele rozmnožovali, neb jejich potenci nezlikvidovaly pohlavní choroby.
Ať je to již jakkoli, faktem zůstává, že ani ten největší muž záletník by nechtěl mít legálně doma všech svých pět milenek pohromadě. Představa, že by musel všechny stejným dílem živit, šatit, sexuálně obšťastňovat (to už by pak nebylo potěšení, ale tvrdá nádeničina) a hlavně poslouchat jejich řeči, by ho časem dohnala k útěku do kláštera.