PLZEŇSKÝ KRAJ – Počet zvířat, která v Národním parku Šumava umírají následkem střetu s auty, bohužel není nikterak potěšující. Nejčastěji se jedná o srážku se srnčí zvěří, jeleny či laněmi, ale mezi oběťmi jsou i divoká prasata, jezevci a bohužel také chránění rysi.
V tomto roce pracovníci Správy Národního parku Šumava evidují už 18 zvířat, která byla takto usmrcena a to ještě není konec roku. „Nutno ale dodat, že to nejsou finální čísla, protože určitě nenajdeme všechna zvířata, která uhynou při srážkách s motorovými vozidly a navíc máme přehled pouze za naše režijní (státní) honitby,“ pokračuje Adam Jirsa. V loňském roce byla sražena samice rysa nedaleko Českých Žlebů, letos byli nalezeni dva sražení rysi na silnici první třídy I/4 v úseku mezi Horní Vltavicí a Strážným. Právě tato silnice patří mezi ty, kde ke střetům dochází nejčastěji.
K dalším úsekům, kde dochází k častým nehodám motorových vozidel se zvěří, patří silnice II/190 mezi Gerlovou Hutí a Hartmanicemi, komunikace v okolí Radvanovického hřbetu nebo silnice od Skelné do Prášil. „To jsou všechno lokality, kde je silný provoz, a navíc se zde jezdí relativně rychle,“ vysvětluje náměstek ředitele Správy Národního parku Šumava Jan Kozel.
Houstnoucí provoz a vysoká rychlost jsou pravděpodobně těmi zásadními důvody pro tak nelichotivou statistiku. Zvěř totiž nejen v těchto místech, ale na území celého Národního parku Šumava migruje stále stejně. „Migrační koridory zvěře se mění jen málo a jsou pro ně životně důležité. Proto nepoužíváme pachové plašiče, které zabraňují přirozené migraci. Ta je pro zvěř životně důležitá. Pokud bychom použili nějaká zařízení, mohla by to být taková, co upozorní zvěř na právě projíždějící auto, a to buď nějakým zvukovým, nebo světelným signálem, přesněji řečeno odrazem od světel automobilů,“ vysvětluje Adam Jirsa.
Nejúčinnější prevencí před srážkou motorového vozidla se zvěří tak zůstávají opatrná jízda, plná soustředěnost řidiče a nižší rychlost.
