Štědrovečerní princezna Eva Josefíková: Tíhnu spíše k tragédiím

Princezna a půl království

V hlavní štědrovečerní pohádce Princezna a půl království, se nám letos v titulní  roli, představí oblíbená herečka Eva Josefíková (29). Tu znáte nejen ze seriálů jako je například Modrý kód, ale především ji můžete vídat v divadlech po celé Praze. Ve Švandově divadle hraje již čtvrtou sezonu a dva roky tam byla v angažmá. Nyní tam svým stálým hostováním ztvrdila  výjimečně dobrý vztah, který s tímto divadlem má. Hraje také v Divadle v Celetné, na Štvanici, v Divadle Bez zábradlí, Ungeltu a od jara nového roku v Rytířské. 

Pamatujete si celé jméno „vaší“ princezny? Jaká je?

Hraji princeznu, která má opravdu velmi rozsáhlé jméno – Kateřina Adriana Markéta Eliška, princezna z Arkádie, hraběnka z Mormoku, vévodkyně z Elveru a Juditiných plání, baronka z Kornelu. Je taková nerozhodná a bohužel dává spíše na první dojem. Potom se to ale se všechno obrátí.

Proč si neumí Honzu představit jako budoucího ženicha?

On se totiž chová přesně tak, jak by si člověk představil, že se chová kluk od koní, který doma oře a pracuje rukama na královském dvoře. Neumí si třeba poradit s početnou soupravou příborů při slavnostní večeři, s etiketou a  podobnými záležitostmi.

Když tu se na královském dvoře objeví král Egon…

Jsou s Honzou absolutní opaky, jsou jako černá a bílá. Vlastnosti, které Honzovi chybí, tak Egonovi až přespříliš přebývají a obráceně.

Na rozhodnutí ale princezna není sama a po boku jí stojí rádce Valerián. Jak byste ho popsala?

Rádce, kterého ztvárnil Marek Eben, je spíš takový učitel dvorní etikety a moudrý muž, který má od začátku do příběhu ten správný vhled a je jeho velkým hybatelem. Zkrátka se snaží, aby vše dopadlo dobře, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost a upřímnost zvítězila.

Pohádku Princezna a půl království diváci uvidí na Vánoce. Budete se také dívat?

Přiznám se, že doba předvánoční je pro mě většinou hektická kvůli práci, a trošku mě mrzí, že nestíhám takové ty hezké tradice, jako je pečení perníčků a podobně. Nicméně samotný Štědrý den a pár dní k tomu trávím většinou v rodinném kruhu. Dva roky zpátky jsem zkusila takové ty Vánoce u moře, ale vím, že to už nikdy neudělám, protože svátky se mají zkrátka trávit s rodinou. Pohádky jsme vždy sledovali společně. Mám starší sestru, ta už má svou rodinu a ještě do nedávné doby jsem trávila já jako mladší sestra bez rodiny Vánoce s rodiči. Měli jsme večeři, rozdávání dárků a pak se šlo k té pohádce. Ale teď poslední dva nebo tři roky to trávíme právě v širokém rodinném kruhu s malými neteřemi, takže na pohádku není čas, protože se rozbaluje tolik dárků a je to taková sváteční chvíle. Nicméně pohádky nám neutečou, protože se na ně potom díváme zpětně. Pro pohádky jsou typické hezké lokace a samozřejmě kostýmy. Ty princeznovské jsou středem pozornosti nejvíce.

Kde a v čem se Vám nejvíce líbilo?

Letos s pohádkou Princezna a půl království objevuji nádherná místa na Opavsku, která jsou výjimečná a kam bych se asi normálně nepodívala. A třeba až bude nějaký víkend čas, tak bych sem s přáteli zajela jen tak na výlet. Šaty jsou vždy krásné, člověku dodají určitou noblesu. Nicméně po nějakých šesti hodinách, kdy to má člověk na sobě, už to trochu bolí, úplně pohodlné to není. Ale s Míšou Hořejší Horáčkovou je spolupráce vždycky perfektní, ona je na to expert.

Jaká je vůbec Vaše nejoblíbenější pohádka?

Malá mořská víla, která není úplně typická, je smutná a není ani vánoční. Já tak nějak tíhnu spíš k těm tragédiím.

Pohádky většinou mívají nějaké ponaučení, co plyne z Princezny a půl království?

Že je důležité nedávat na první dojem, nesoudit knihu podle obalu, nebýt povrchní a snažit se v každém vidět to dobré.