Zdánlivě se jedná o kus vápence, který je velký asi jako notebook, rozlámaný na kousky. Co je v něm skryto, není vědcům jasné ani 100 let po jeho objevení.
Pozoruhodný objev
Když v roce 1900 našli potápěči u řeckého ostrova Antikythera vrak antické lodi, nikdo z nich netušil, že je v něm ukryta vědecká senzace. Kromě soch a jiných uměleckých pokladů vyzvedli z mořského dna i vápencový blok, v němž byl po rozlomení odhalen překvapující obsah v podobě bronzových ozubených kol.
Mistrovská technika
Část fragmentů skončila v depozitářích Národního archeologického muzea v Athénách. Z větších úlomků usoudili archeologové, že se zde patrně jedná o zbytky kalendáře z 2. století př. Kr. Bylo tomu ale opravdu tak?
Znovuobjevení po 100 letech
Necelých 100 let po jeho objevení se o nálezu dozvěděl filmový dokumentarista Tony Freeth. Ten zavdal podnět k novému zkoumání, krom jiného pomocí trojrozměrných rentgenových snímků. Přitom byly objeveny popisy, které se ukázaly být pracovními návody pro uživatele. Badatelé se tak mohli poprvé pokusit antikytherský mechanismus virtuálně sestavit na počítači.
Víc než kalendář
Výsledkem složité hádanky bylo zjištění, že přístroj byl mnohem více než „pouhý“ kalendář. Po nastavení data udával, se stejnou přesností jako švýcarské hodinky, fáze a postavení Měsíce a rovněž dobu zatmění Slunce a Měsíce!
Kromě toho mechanismus ukazoval termíny olympijských a jiných antických her. Zda jedno z ozubených kol sloužilo také k výpočtu postavení Marsu, Merkuru a Venuše, jak by se dalo soudit dle nápisů na přístroji, zatím není jisté.
Kdo byl strůjcem
Kdo však měl v oné době astronomické znalosti takového rozsahu, a především také potřebné technické dovednosti? Antikytherský mechanismus svědčí každopádně o ještě větší technické dovednosti Řeků, než jsme se dlouhou dobu domnívali.