ZLÍN – Volný čas věnují pomoci druhým bez nároku na odměnu. Řeč je o bezmála dvou desítkách lidských i zvířecích dobrovolníků, kteří pravidelně chodí zpříjemňovat čas pacientům Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně a léčí možná stejně dobře jako doktoři. Na tradičním předvánočním setkání jim vedení nemocnice za jejich celoroční práci poděkovalo a rozdávaly se i dárky, například pomůcky pro potřeby pro práci s nemocnými lidmi, nebo na podporu dobrovolnické činnosti.
Přišli i canisterapeuti v doprovodu svých psů, se kterými dochází pravidelně na nemocniční oddělení, někteří dokonce dvakrát až čtyřikrát do měsíce. Patří mezi ně i Jaroslava Bernatíková se čtyřletým zlatým retrívrem Flábíkem. K vidění bývají v Centru klinické gerontologie, kam chodí za lidmi, kteří o setkání projeví zájem. „Míříme tedy z pokoje do pokoje. Někde zůstaneme chvilku, jinde déle. Pacienti Flábíka hladí, hrají si s ním, svým temperamentem vnáší na oddělení spoustu vzruchu a radosti,“ popsala Jaroslava Bernatíková, která se práci pro zlínské Dobrovolnické centrum věnuje se svým psem už více než rok.
Na psího terapeuta jsou kladeny vysoké nároky. Kromě vhodného plemene musí být pes v bezvadném zdravotním stavu, musí absolvovat výcvik poslušnosti a složit canisterapeutické zkoušky. Zejména během nich se odhalí, jaký má konkrétní pes vztah k lidem, zda je pro kontakt s pacienty vhodný a v jaké míře snese doteky lidí, které ve většině případů vidí poprvé v životě. „Zlatý retrívr je pro tohle jako stvořený. Jde o plemeno, které je z lidí nadšené a věří jim,“ dodává paní Bernatíková.
Všechny požadavky splňuje Flábík na výbornou, o čemž svědčilo i jeho nadšení při setkání dobrovolníků. Práce psího terapeuta ovšem není tak jednoduchá, jak by se zdálo, a pomoc těžce nemocným lidem ho často stojí hodně sil a energie. „Stává se, že k některým lidem nechce. Cítí, že jim není dobře. Tahle setkání jsou pro Flábíka někdy velmi náročná a poté potřebuje čas na regeneraci. Také na mě doléhá únava, byť se snažím se zdravotními stavy pacientů, které navštěvujeme, osobně nezabývat. Někdy to ale nejde,“ připustila canisterapeutka, podle které takovéto návštěvy pomáhají člověku k tomu, aby si uvědomil, co v životě je a není důležité.
Program návštěvy si dvojice pečlivě připravuje. Pacienty zve třeba k různým hrám. Během nich například skládají z nastříhaných písmen jméno psa, jindy procvičují jemnou motoriku na víčkách od petek nalepených na karton, kam Flábíkovi vkládají pamlsky a on je dokáže jazykem obratně vybrat. Novinkou je teď skládání obrázků známějších míst Zlínského kraje. „Naši dobrovolníci jsou nápadití. Práci pro pacienty berou jako své poslání a přemýšlí o ní,“ konstatovala vedoucí Dobrovolnického centra Michaela Schneider.
Činnost dobrovolnického centra financuje krajská nemocnice. Vítanou podporou jsou však nejrůznější dotace, například od města Zlína z Fondu zdraví. Radnice podporuje jak centrum, tak jednotlivé členy, což je i případ paní Bernatíkové s Flábíkem. „Tyto peníze využívám na péči o psa, pokryjí mi krmení pro něj na čtyři měsíce. Je to vítaná pomoc, kterou si Flábík za svou práci zaslouží,“ řekla Jaroslava Bernatíková.
