Údolí Křemelné: O tajemných rašeliništích vypráví i film Král Šumavy

Křemelná

Toto údolí patří k nejkrásnějším v celé naší zemi. Křemelná je horská říčka na Šumavě, s vodou ještě křišťálově čistou – pouze její někde jemně hnědý nádech dokládá, že pramení v rašelinné půdě.

Jedna z posledních

Příroda kolem Křemelné je nejen romantická, ale Křemelná je jeden z našich posledních toků, které si uchovaly přirozený hydrologický režim. Vyskytují se tu rozmanité rostliny i živočichové, většinou chránění. Tato oblast je územím Národního parku Šumava a vstup do ní je mimo značené trasy zakázán. Je totiž třeba ochránit zdejší přírodu před člověkem.

Bludičky

Ne každé světlo nám ukáže správnou cestu. Tajemná světýlka se dříve objevovala prý v blízkosti rašelinišť. Říkalo se jim bludičky, světýlka nebo nekřtěňátka a kolovala o nich řada pověstí. Bludičky byly známé tím, že lákaly zbloudilé pocestné ne proto, aby je přivedly na správnou cestu, ale naopak je navedly do močálů.

Pověsti

Příběhy o bludičkách se ostatně nalézají hojně ve starých vyprávěních, pohádkách, ale i starých románech – a proslulá jejich řáděním byla vždy hlavně Šumava. V centrální části Šumavy se nacházejí ještě rašeliniště, o jejichž záludnosti může napovědět i film Král Šumavy.

Kde se bludičky vzaly?

Lidé je považovali za duše zemřelých, kteří v životě spáchali něco zlého, a tak nedošli pokoje po smrti. Raději se tedy takovým světýlkům vyhýbali. Pokud je někteří odvážlivci provokovali, kupříkladu křikem či hvízdáním, se zlou se prý potázali.

Voraři

Na Otavě, pod soutokem Vydry a Křemelné, se nachází Paulina louka. Zajímavostí je, že v minulost se právě zde vázaly vory, s nimiž pak voraři putovali daleko do vnitrozemí, někdy po Vltavě až do Prahy. Na Šumavu se pak vraceli pěšky a bosí, aby šetřili boty. Plavení na vorech v nebezpečných proudech plných balvanů bylo velmi riskantní povolání. Každý rok za to několik vorařů zaplatilo životem.