Anorexie a bulimie II. Psychická onemocnění, která mohou i zabíjet

Ilustrační foto

Na počátku je touha být krásná. Na konci však může být pravý opak –  devastace zdraví, vzhledu a někdy také smrt.

Mentální anorexie

Anorexie i bulimie spadají do kategorie poruch příjmu potravy. Jedná se o psychická onemocnění, jelikož jejich příčina tkví ve vnitřním nepřijetí vlastního vzhledu a neschopnosti svůj vzhled reálně vyhodnotit. (I vychrtlý člověk má pocit, že musí držet dietu, protože je tlustý.) Mentální anorexie, takto zní úplný název, je typická úmyslným a naprosto nepřiměřeným hubnutím. Žena (méně často se může jednat i o muže) zpravidla nejdříve vyřadí z jídelníčku sladkosti a tučné věci (což je v pořádku), postupně však omezuje svůj jídelníček stále více, až nakonec přestane jíst většinu potravin, takže je schopna „vyžít“ jen z jablka a několika listů hlávkového salátu. Takovéto omezení potřebných živin se nutně podepíše na zdravotním stavu. Mimo jiné se výrazně oslabí imunita, zhorší se kvalita pleti a vlasů, které začnou vypadávat, také se znatelně zhoršuje kvalita zubů a dásní. Dochází k vymizení menstruace a v budoucnu hrozí neplodnost, což je velké riziko zejména pro dospívající dívky. Postupně se přidružují další četné zdravotní problémy.

Jaká hmotnost již ohrožuje život

Pokud je dotyčná na striktně redukční dietě dlouhodobě, může nastat celkový metabolický rozvrat organismu a smrt. Za kritickou hranici hubnutí přímo ohrožující život se považuje úbytek jedné třetiny hmotnosti (u člověka, který nebyl původně obézní). Takže u člověka o hmotnosti 60 kg může být hranice 40 kg již osudná. Za hranici, kdy je “pouze” diagnostikována anorexie (samozřejmě pokud hubnutí není důsledkem jiných zdravotních problémů), je úbytek hmotnosti ve výši jedné čtvrtiny původně neobézního člověka. Pokud má dotyčný 60 kg, pak z hlediska hmotnosti pro anorexii hovoří zhubnutí na 45 kg.

Mentální bulimie

Také bulimie nese přívlastek mentální. Rovněž i pro ni je typická obava z tloušťky. V tomto případě se však jedná zejména o záchvaty přejídání, kdy mozek ztratí úplně kontrolu nad tělem a člověk sní množství a kombinace potravin, které by za normálních okolností nesnědl. Pak následuje zvracení ve snaze dostat jídlo a jeho kalorie co nejrychleji z těla ven.  Záchvaty často přicházejí po několika dnech přísné diety. Ženy také velmi usilovně cvičí, i několik hodin denně, a často užívají projímadla. Toto platí také u anorexie, pokud má žena ještě dost fyzických sil. Zatímco u anorexie může okolí varovat vyhublý zjev, u bulimie některé ženy nemusí zhubnout vůbec, takže okolí vnímá pouze psychickou změnu (podrážděnost, roztěkanost, změna hodnot, postupný nezájem o okolí). I toto o nemocnění je závažné. Díky častému zvracení dochází k porušení zubní skloviny a sliznic jícnu, žaludku atd. Navíc obě onemocnění nelze od sebe striktně oddělit, mnohdy se fáze bulimie střídá s obdobím anorexie.

Pro obě onemocnění jsou typické psychické problémy. Kromě uvedených se zpravidla jedná o silné úzkostné stavy a deprese, což se samozřejmě projeví ve studijních a pracovních výsledcích. Těmto ženám se také velmi často rozpadají vztahy, protože soužití s nimi je velmi problematické.

Léčba

Léčba je u obou poruch velmi komplikovaná, a to zejména proto, že ženy nespolupracují. Na jedné straně by se sice chtěly uzdravit, zbavit se únavy, nejrůznějších bolestí a depresí, nicméně na straně druhé straně odmítají jíst potřebné množství jídla (nutností je pestrá, vydatná a pravidelná strava), protože představa, že by přibraly, je pro ně nepřijatelná. U méně závažných případů léčbu poskytne psycholog, u závažnějších je však potřebná spolupráce psychologa, psychiatra (předepíše např. léky např. na snížení úzkostí nebo depresí) a internisty nebo praktického lékaře. Někdy se doporučuje také hospitalizace v psychiatrické léčebně. Pokud dochází k metabolickému rozvratu organismu, pak je nutná hospitalizace na metabolické jednotce a napojení na umělou výživu, např. přes nosní sondu. (Pacientky se ji však mnohdy snaží vytrhnout.)

Prognóza není příliš optimistická. Přibližně polovina pacientek získá svou původní hmotnost, zpravidla se jedná o lehčí případy onemocnění. U anorexie se uvádí, že 6 % pacientek umírá, u 20–30 % se rozvine chronická anorexie a 5 % se následně potýká s obezitou.