Jak se slavily Vánoce před sedmdesáti lety?

Ilustrační foto. Zdroj: Pixabay.com

HORNÍ BEČVA – Vánoční svátky jsou ty nejkrásnější v roce. Pojďte se s námi podívat, jak to vypadalo na Vánoce před lety díky vyprávění dvou zajímavých dam.

Jiřina Gryczová Koláčková

Jiřina Gryczová Koláčková se narodila 11.února 1913 na pasece Kyvňačky na pomezí Horní a Prostřední Bečvy a Solance. Na Mikuláše dostávala dárky do uzlíčku pod hlavu pod polštář. Našla tam pečeného Mikuláše a čerta, pletený věneček a jiní pečené figurky, trochu cukroví a hlavně jablka, hrušky a ořechy. 12. prosince k nim domů chodila matička křesnička a nadělovala také, ale jen skromně. Týden před Vánoci se začínalo uklízet, řezala se sečka pro dobytek, aby na svátky byl klid od práce, pekl se chléb. Před Vánoci se chodilo na roráty, adventní mše k poctě Panny Marie, název byl odvozen od slov úvodního žalmu.

Štědrý den

Na Štědrý den se ráno upekly vdolky – frgály, Koláčková už jako malá pekla cukroví – například linecké slepovánky, zázvorky, dvoubarevné věnečky. Toto cukroví se pak věšelo na vánoční stromeček. Ten byl zavěšený za špici na stropu. Kromě cukroví na něm byly i vlastnoručně vyrobené řetězy. Za okno se dával Betlém. Na štědrovečerním stole byl vánoční ubrus, okřínek se zrním a ovocem, vedle bochník chleba, aby ho bylo po celý rok dostatek. Dále stočený len na dostatek plátna, pod stolem košík s bramborami, řepou a kvaky, aby se urodily. Ležela zde i sekera, aby nedošlo k úrazu. A samozřejmě pod talířek patřily peníze, aby se držely v domě celý rok.

K jídlu se podívala hřibová bramboračka, brambory se zelím, pomaštěná krupice, zemáky s podmáslím, zasmažené kvaky, jako sladká tečka byly vdolky, štrůdl a ovoce. Ryby a maso se nejedlo. Od rána byl přísný půst. Po večeři se zpívaly písně z knížky Hospodine, tobě chvála. Rozsvítil se stromeček a všichni u něho zazpívali Narodil se Kristus pán. Dárky se žádné nedávaly, nebylo to zvykem.

Zvyky

Mezi vánoční zvyky patřilo zhasínání svíčky a věštění z jeho kouře, krájení jablek. Zbytky jídla se donesly dobytku, aby také něco měli. Ráno se šlo na Hutisko do kostela, na Boží hod se nikam nechodilo, rodina byla pospolu. Na Štěpána se chodilo po koledě. Silvestr byl pro rozjímání, poděkování Bohu za celý prožitý rok. „Domů jsem se vracela s pevným předsevzetím, že budu příští rok hodnější, pracovitější a pilnější,“ vzpomínala Koláčková.

Bohumila Macečková

Bohumila Macečková se narodila 20. dubna 1940 na Prostřední Bečvě jako druhá ze tří sourozenců. Na Mikuláše nedostávali nic, před Vánoci také chodili na roráty na Hutisko, šlo se až hodinu ve sněhu, aby byli blíž Bohu. O Štědrém dnu se chodilo v pět hodin ráno na mši do kostela, poté přišla stařenka péct vdolky (frgály), převlékaly se peřiny, drhla se podlaha. Pod stůl se dávaly kvaky do okřinku (miska z upleteného rákosí), zrní, zemáky, mrkev a zelí, a to z důvodu, aby příští rok byla opět velká úroda. Stromeček byl klasický, stojící na zemi, na něm skleněné barevné ozdoby, sušená jablka, na vršku stromečku byla špice. Jako Štědrovečerní večeře byla sladká krupice, časem se přidalo i filé. Dárky se nedávaly. Zpívaly se koledy a svaté písně. Házelo se papučí ke dveřím, aby zjistili, jestli půjdou z domu, krájelo jablko, jestli budou zdraví, lilo se olovo, dobytku se dával chleba a zbytky. Na Boží hod a na Nový rok se nesmělo v domě nic dělat, ani chodit na návštěvy. Rodina byla spolu doma, kde odpočívali. Do kostela se však chodilo každý den. Na Štěpána šly děti po koledách.

Naše dvě protagonistky od sebe dělí 27 let. Jiřina Koláčková již zemřela, Bohumila Macečková příští rok oslaví v kruhu své rodiny osmdesát let.