Jiří Hána chlapce balit nebude. Růžovou košili s plameňáky nechal vyhodit!

Herce  Jiřího Hánu vídáme v poslední době nejen v krimi seriálu Specialisté, ale také v nekonečném seriálu Ulice. Jak si rozumí s kolegyněmi a proč měl trauma ze zubaře? 

Jak důležitou úlohu hrají kolegové při vašem rozhodování o přijetí role?

S kým budu hrát, si nevybírám. Rád ale pracuji s kolegy, kteří fungují na kamarádské bázi a jsou ochotní se během natáčení domluvit. Nemám rád sebestředné lidi a hvězdné manýry. Všichni jsme na jedné lodi, a buď svou práci odvedeme profesionálně, nebo si můžeme hrát na individua. To pak ale za moc nestojí.

Jak si rozumíte s Lindou Rybovou a Hankou Holišovou, s nimiž vás nejčastěji spojuje scénář Ulice?

Obě jsou moc fajn. S Lindou jsem se potkal při Shakespearovských slavnostech, ale to už je dávno, a s Hankou jsme se setkali poprvé až v Ulici. Baví mě sledovat je při práci a baví mě je potom i balit.

Snad si to nepřečte vaše partnerka Radka Fišarová…

Vždyť to je naše práce. Chápu, že mnoho lidí nechápe, jak můžeme vztahy jenom hrát, jak se můžeme jen tak políbit, ale my to tak nebereme, tady se skončí, zavře se a jde se domů.

Co děláte vy, když tady zavřete?

Jedu domů a učím se na další natáčení. Setkaly se mi dva seriály a do toho hraju v divadle asi dvacet představení do měsíce. Teď je to docela náročné.

Co vám na to říkají doma?

Doma jsou zlatí, že to beze mě zvládají. Jsem jim za to vděčný. Každý volný čas trávím s prckem. Všichni víme, že to takhle nebude napořád. Práce chodí ve vlnách. Třeba vloni jsem netočil skoro nic, letos se to sešlo a co bude za rok, to nevím.

Musí se doma dívat na tatínka v televizi?

Nemusí. Radka mívá večerní představení nebo koncerty, ale Oskárek se dívá a vnímá to. Už je mu sedm, po prázdninách půjde do druhé třídy.

Kde si od pracovního zápřahu spolehlivě odpočinete?

Na zahradě. Pěstuju zeleninu, ovoce, hrabu se v hlíně a relaxuju.

V Ulici hrajete zubaře. Co vy a zubaři? Bojíte se jich?

Teď už mám kladný vztah k zubařům, ale z dětství mám jeden silný zážitek z povinné zubní prohlídky na základní škole. Vzpomínám si, že jsem se rozhodl nebát se, ale ten den mi školní zubařka vyvrtala tři zuby a čtvrtý vytrhla. Od té doby jsem měl trauma. Dnes mám skvělého zubaře, jednou jsem mu dokonce usnul v křesle, když mi dával plombu.

Protože vás oblbnul?

Asi jsem dostal lokální anestetikum, ale bylo to i tím, jak byl precizní a nespěchal, pustil příjemnou hudbu… Nebylo těžké usnout. A řekl mi důležitou věc:  Kdybych věděl, že moje práce pacienta bolí, nikdy bych ji nemohl dělat. Na tuhle větu nezapomenu.

Prošel jste kvůli roli zubaře Patrika nějakou praxí?

Na herecké práci mě baví právě to, že si díky ní mohu vyzkoušet řadu jiných povolání a projít nějakou průpravou, setkat se s profesionály mnoha odvětví, ke kterým bych se normálně nedostal. Rád   nahlížím do cizí kuchyně. V Ulici ale zatím takové průpravy nebylo potřeba, protože o zubařině jenom mluvím.

To je možná lepší, představte si, že byste celý den trávil tím, že zíráte kolegyni do úst…

No, aha, to nevím, jestli by mi povolily. Jak se vám líbí v Ulici? Teď jsem točil asi tři věci najednou, mám srovnání, a tak můžu říct, že se sem těším. Vždycky vím, že mě čeká příjemný den. Je tady pohodová atmosféra a současně funkční řád. Je znát, že je to zaběhnutý projekt. Ve Specialistech, kde hraju kapitána Martina Kováře, si užívám akčních scén, střelby, zatýkání. Specialisté se točí výhradně v exteriérech, to znamená řadu přesunů. Ateliér dává Ulici klid a řád.

Četl jste na internetu nějaké reakce na vaši postavu?

Nikdy to nečtu. Pro mě je důležité, abych dělal dobře svou práci a cítil se být tou postavou. Ať uděláte cokoliv, přinese to kladné i záporné reakce. Nemůžete se všem líbit. Co píšou?

Že ta košile s růžovými plameňáky, kterou jste nosil v roli, vás předurčuje k tomu, najít si v Ulici chlapce…

Košile s plameňáky už nebude. Nechal jsem ji dávno vyhodit.