Perchta z Rožmberka: Proč se stala v pověstech přízrakem jako bílá paní?

Perchta z Rožmberka

Zjevování bílé paní patří mezi takové příklady rodových pověstí, které jsou označovány jako praesagia mortis, předsmrtná znamení. Tímto znamením byl předem varován příslušník rodu vždy, když měl zemřít – a slavným příkladem takových zjevení je právě bílá paní Perchta.

Zjevení na jihočeských hradech

Po její smrti se totiž začala šířit zvěst, že na Českém Krumlově a dalších hradech pánů z Růže se zjevuje její přízrak. Není to zdaleka jediná bílá paní v našich legendách, ale u nás zřejmě nejznámější. Pojí se k ní i další tajemství. Jeden z jejích portrétů prý označuje cestu k pokladu.

Nešťastné manželství

Její osud by nám možná  zůstal utajen, ovšem díky dopisům, které kolovaly v rodině, můžeme do jejího života nahlédnout. Byla dcerou mocného šlechtice Oldřicha z Rožmberka a až do svatby probíhalo vše v jejím životě vcelku idylicky – to se však mělo brzy změnit, a to k horšímu i nejhoršímu.

Budoucího manžela, Jana z Lichtenštejna, viděla poprvé při svatbě a do oka si rozhodně nepadli. Navíc Oldřich z Rožmberka Janovi, který se ženil jen kvůli rožmberskému majetku, zasílal slíbené věno pouze v malých částkách. Perchtin manžel doslova zuřil.

Tchyně

Perchta byla odtržena od rodného síla, po svatbě se přestěhovala do Mikulova. S sebou vzala jen přítelkyni Šiermaryn, která s ní sdílela čas na Krumlově. Ovšem další nešťastnou okolností soužití s Lichtenštejnem byla přítomnost Janovy matky Hedviky na hradě. Ta prý Perchtu nesnášela. Perchtinou útěchou byla jen malá dceruška a později chlapeček.

Dcera mocného Rožmberka žila v chudobě

V té době údajně Perchta živořila, dostávala jen minimum jídla a ani jejím dětem se nedostávalo, Jana zřejmě děti příliš nezajímaly, ostatně stále proklínal všechny, kteří mu takový sňatek doporučili. Další krutou ranou pro Perchtu byla synkova smrt i to, že manžel vyhnal Šiermaryn. Jak se dále dozvídáme, začala také Perchta podezírat tchyni, že se ji pokouší otrávit – dnes již nemůžeme posoudit, jednalo-li se jen o její domněnku či realitu.

Napomenutí a Janova smrt

Celá záležitost byla tak neúnosná, že se dostala ke králi, který Lichtenštejna napomenul – dovedete si představit, jak ten zuřil? Ovšem Perchta se dočkala konečně vlastní světnice a také jí byl přidělen na ochranu zeman Špán, sloužící tehdy u jejího bratra.

Povídá se však, že přízrakem bílé paní se nestala jen kvůli ústrkům, kterých se jí za života dostávalo. Když roku 1473 umíral její manžel, prosil na smrtelné posteli Perchtu o odpuštění – ona však odmítla. Zdá se, že to vše se promítlo do pověsti o jejím posmrtném působení…